Pouliční umění v Rusku je mrtvé a zemi zaplavilo monumentální válečné umění

V zahraničí se umělecká témata nevyhnutelně vzdalují protestu

Původně publikováno na Global Voices

Pouliční dílo „War is now“ (Válka je teď) od Philippenza. Foto: Daria Dergacheva, použito se svolením.

Tento příspěvek je součástí zářijové série Global Voices Spotlight 2026 „Protest v demokracii“. V této sérii chceme prozkoumat mnoho podob protestu, taktiky, jimiž mu státy upírají legitimitu a potlačují ho, a složitý vztah mezi protestem a demokracií. Toto zpravodajství můžete podpořit darem zde.

Poznámka redakce: Tento článek vychází z přednášky ruského pouličního umělce Slavy PTRK a z rozhovoru s ním. Pochází z Jekatěrinburgu a v současnosti žije v exilu v zahraničí. Prostřednictvím jeho vyprávění Global Voices sleduje, jak byli pouliční umělci v Rusku – počínaje protesty v roce 2022 – buď vytlačeni ze země, nebo stíháni a posláni do vězení. Jak emigrace změnila protestní umění? Jakou práci mohou ti v zahraničí ještě dělat? Mlčí ti, kdo v Rusku zůstali, nebo teď pracují pro stát? Zbývají drobné projevy protestu.

Pouliční umění se v Rusku poprvé objevilo, když bylo ještě součástí Sovětského svazu. V 80. letech sílila protestní kultura, včetně hudby, samizdatu (vlastním nákladem šířených textů) a subkultury pouličního umění. Od té doby žánr rostl: v různých ruských regionech se konaly pravidelné mezinárodní festivaly pouličního umění a působily tu stovky pouličních umělců, z nichž někteří byli docela známí i v zahraničí.

Když v únoru 2022 začala ruská invaze na Ukrajinu a následná válka, pouliční umělci se stejně jako mnoho lidí v Rusku rozdělili. Někteří chtěli protestovat proti režimu a jeho válce, ale byli nuceni zemi opustit. Jiní chtěli v Rusku zůstat, ale mlčet. A další se po nějaké době rozhodli režim podporovat.

Několik pouličních umělců a aktivistů bylo stíháno – například Sasha Skochilenko, odsouzená k sedmi letům v trestanecké kolonii za to, že v obchodě vyměnila cenovky za protiválečná hesla. Nakonec byla 1. srpna 2024 v Ankaře propuštěna v rámci mezinárodní výměny vězňů a žije v exilu v zahraničí.

Dnes jsou v Rusku umělci, kteří berou peníze za monumentální díla s válečnou tematikou na vícepatrových domech v ruských městech. Drobné projevy aktivismu ale přežívají dál: obyčejní lidé používají jazyk pouličního umění k protestu v zemi, kde je to nebezpečné.

Válka přinesla pouliční protest a rychle sílící represe

V prvních měsících po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v plném rozsahu se veřejný prostor v Rusku stal místem spontánního protiválečného protestu. Zapojili se profesionální pouliční umělci i obyčejní občané, kteří předtím s uměním neměli nic společného. Malovali protiválečná hesla, lepili samolepky, vytvářeli drobné instalace a zasahovali do oficiální vizuální propagandy:

Zobrazit tento příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený uživatelem PHILIPPENZO — your favourite artist (@philippenzo)

Příspěvek sdílený uživatelem PHILIPPENZO — your favourite artist (@philippenzo)

V této fázi se hranice mezi uměním a aktivismem často stírala a přímých zásahů bylo mnoho: hesla „Ne válce“, protiválečné graffiti, pozměněné oficiální symboly, cenovky v supermarketech, plakáty a městské objekty:

Zobrazit tento příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený uživatelem PHILIPPENZO — your favourite artist (@philippenzo)

Příspěvek sdílený uživatelem PHILIPPENZO — your favourite artist (@philippenzo)

„Válka je hanba“

„Válka je hanba“

Státní represe přitom rychle sílily. Začala přestupková i trestní řízení, slovo „válka“ bylo cenzurováno a přímá politická vyjádření byla stále nebezpečnější.

Umělci přešli od přímého protestu k metaforám a šifrovaným vzkazům:

Zobrazit tento příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený uživatelem Ivan Volkov (@volkov___vanya)

Příspěvek sdílený uživatelem Ivan Volkov (@volkov___vanya)

Emigrace vynesla ruské pouliční umění do zahraničí

Po vojenské mobilizaci na podzim 2022 se mnoho ruských umělců přestěhovalo do zemí jako Gruzie, Arménie, Černá Hora, Srbsko, Turecko, Německo, Spojené království a Izrael a pracovali dál, i když se jejich témata postupně měnila.

Zpočátku se velká část jejich tvorby pořád přímo zabývala válkou a jejich odchodem z Ruska. Později se témata rozšířila o ztrátu domova, identitu, vykořenění a osamělost:

Zobrazit tento příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený uživatelem Nikita Nomerz (@nikita_nomerz)

Příspěvek sdílený uživatelem Nikita Nomerz (@nikita_nomerz)

„Dál myslím ve svém jazyce.“

„Dál myslím ve svém jazyce.“

Velká část protiválečné vizuální kultury se zároveň přesunula na internet, kde rostl význam digitálních plakátů, koláží, archivů a sociálních sítí. Někteří umělci dokázali své umění prodávat v zahraničí, dělali plakáty a komerční zakázky:

Zobrazit tento příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený uživatelem Slava Ptrk (@slavaptrk)

Příspěvek sdílený uživatelem Slava Ptrk (@slavaptrk)

„Jekatěrinburgu. Stýská se mi po tobě.“

„Jekatěrinburgu. Stýská se mi po tobě.“

Ti, kdo zůstali

V Rusku se mezitím situace dramaticky změnila. Přímé protiválečné pouliční umění z veřejného prostoru téměř zmizelo, protože umělci, kteří zůstali, měli mnohem užší škálu možností:

Zobrazit tento příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený uživatelem Миша Маркер (@misha_marker)

Příspěvek sdílený uživatelem Миша Маркер (@misha_marker)

„Čekat a doufat. Jsem zkurveně unavený.“

„Čekat a doufat. Jsem zkurveně unavený.“

Jazyk, který umělci používali, se musel stát vyhýbavým:

Všemu rozumím. Jen nemůžu nic říct. Foto: Daria Dergacheva, použito se svolením.

Někteří začali pracovat pro oficiální festivaly, na komerčních zakázkách nebo na projektech podporovaných státem. Objevilo se velké množství vlasteneckých a proválečných nástěnných maleb: vojáci, symboly Z, hrdinské postavy, portréty a výjevy připomínající sovětskou monumentální propagandu:

Ruské pouliční umění. Foto: Daria Dergacheva, použito se svolením.

Například umělci, kteří se účastnili populárního a dříve nezávislého festivalu Stenograffia, vytvořili v roce 2023 osm pater vysokou nástěnnou malbu svaté Kateřiny, tradiční pravoslavné světice:

Fotografie nástěnné malby svaté Kateřiny v Jekatěrinburgu. Autor: organizátoři festivalu Stenograffia, CC BY 4.0.

Někteří umělci teď podle všeho berou své umění prostě jako placenou dekorativní práci, a ne jako osobní ideové vyjádření. Jiní se rozhodli zůstat veřejně apolitičtí:

Nástěnná malba v Rusku. Foto: Daria Dergacheva, použito se svolením.

Dál se účastní festivalů a vytvářejí abstraktní, dekorativní, folklorní, náboženská nebo historická díla, přičemž se vyhýbají přímým výrokům o válce.

Každodenní projevy protestu přetrvávají

Navzdory represím a zmizení velkých protiválečných děl protest úplně nezanikl. Zmenšil se ale a stal se anonymním.

Antropoložka Alexandra Archipova tyto artefakty ukládá do online archivu. Jak archiv ukazuje, ve veřejném prostoru se dál objevují samolepky, krátké nápisy, drobné kresby, květiny, symbolická gesta a šifrované protiválečné vzkazy.

Na závěr své přednášky shrnul umělec v exilu Slava PTRK situaci bez obalu: „Nemám pro vás žádné dobré zprávy. Zesílilo umění kvůli válce? Ne. Jestli někdo doufal, že umělecká vyjádření budou výraznější nebo že válka nějak zrodí silnější obrazy, myslím, že se to nestalo. V Rusku se zdá, že udělat jakékoli vyjádření je téměř nemožné. Síla ale není v přímosti a není ani ve vizuální údernosti. Zesílilo samotné umění? Ne, to si nemyslím.“