Zpravodajství, když zhasne internet: jak si novináři poradí, když je někdo odstřihne

Přístup k internetu bývá za konfliktů nástrojem, jak ovládat média

Původně vyšlo na Global Voices Advox

Obrázek iMEdD, použito se svolením.

Text Elli Kostiky, Kateriny Voutsiny a Kelly Kiki je úryvkem z delší práce, kterou 18. března 2026 poprvé zveřejnila nezisková žurnalistická organizace Incubator for Media Education and Development (iMEdD). Na Global Voices vychází úryvek se svolením a přebírá se pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial 4.0 International. Jakékoli jiné použití obrázků nebo grafů třetími stranami vyžaduje souhlas.

8. ledna 2026 Írán zhasl. Jak se protesty šířily po celé zemi, vláda zavedla téměř úplné vypnutí internetu a odřízla miliony lidí od okolního světa. Reagovala tak na největší protesty, jaké země zažila od revoluce v roce 1979. Během nich, začaly na konci prosince 2025 a trvaly skoro měsíc, rozpoutaly íránské bezpečnostní složky plošný zásah a zabily tisíce demonstrantů: podle oficiálních íránských údajů 3 000, podle několika dalších zpráv až 30 000.

Omezený přístup se vrátil koncem ledna, novináři ale pořád zápasili s tím, aby zůstali online. Pak, pár hodin po prvních amerických a izraelských úderech na Írán 28. února, zavedly úřady další výpadek internetu.

Příspěvek @netblocks@mastodon.social Zobrazit na Mastodonu

11. března 2026 nezisková organizace Access Now, která hájí digitální práva zranitelných komunit, naléhavě vyzvala íránské úřady, aby obnovily plný přístup k internetu a od dalších výpadků upustily. Znovu zdůraznila, že „vypínání internetu v konfliktních zónách má důsledky na život a na smrt. Vystavuje civilisty riziku smrti, zranění a nemoci, působí psychická traumata a duševní útrapy, ničí obživu a lidem brání v přístupu k věcem nezbytným pro přežití, jako je jídlo a léky. Blokuje také novináře a obránce lidských práv, oslabuje soudržnost společnosti a působí trvalé sociální i ekonomické škody dlouho poté, co se připojení obnoví.”

Vypínání internetu není nic nového. Access Now je definuje jako „záměrné narušení internetu nebo elektronické komunikace” pro určitou skupinu obyvatel nebo pro určité místo.

Ve své databázi STOP organizace zdokumentovala mezi lety 2016 a 2024 téměř 2 000 vypnutí internetu, přičemž od roku 2020 jejich počet roste. Tým pracuje s metodikou, která vychází z kontextu: každou událost ověřuje ručně přes místní média, kontakty v OSN a regionální partnery, aby určil hlavní příčinu výpadku. Takové zásahy bývají často „předzvěstí zvěrstev a násilí proti civilistům”, řekl iMEdD Zach Rosson, který v Access Now vede globální data a výzkum kampaně #KeepItOn. Dodal, že další podobou výpadku je „škrcení” (throttling), kdy se rychlost internetu záměrně sníží na úroveň 2G nebo ještě níž, takže se nedá používat.

Sbírat informace, ověřovat je, odesílat texty, ale i platit účty nebo si objednat jídlo, to všechno obvykle závisí na stabilním připojení. Vlády přesto internet vypínají čím dál častěji, odstřihávají mobilní sítě nebo blokují aplikace a zavádějí to, čemu odborníci říkají „digitální zákaz vycházení” nebo „vypínač”. Tyhle zásahy přicházejí často v době konfliktu nebo nepokojů a přetnou volný tok informací: novináři se marně snaží zůstat ve spojení, zatímco se šíří fámy a dezinformace.

Zpravodajství za výpadku

Íránský politický a lidskoprávní aktivista a bývalý novinář Mehdi Mahmoudian, který v současnosti žije v Íránu, řekl na začátku března prostřednictvím WhatsAppu iMEdD, že vypnutý internet znesnadňuje ověřování i zveřejňování informací. „Dokumentuji porušování lidských práv a spolupracuji s novináři a se sítěmi občanské společnosti. Ztráta připojení mi fakticky znemožnila ověřovat informace, sdílet svědectví i psát o tom, co se děje,” uvedl Mahmoudian, spoluautor filmu „It Was Just an Accident”, který byl v roce 2026 nominován na Oscara. Za posledních 16 let byl třináctkrát zatčen a kvůli své novinářské a aktivistické práci strávil devět let ve vězení.

Naposledy ho zatkli 31. ledna 2026 poté, co spolu s dalšími íránskými novináři a aktivisty podepsal prohlášení na podporu masových protestů v Íránu; propustili ho 17. února. „Narušila se i základní komunikace s kolegy, přáteli a rodinou. V takových situacích si člověk může připadat odříznutý nejen od globálního internetu, ale do jisté míry i od vlastní společnosti,” řekl nám o několik týdnů později.

Írán není výjimkou. Indie mezi lety 2019 a 2021 uvalila v Džammú a Kašmíru výpadek internetu, který trval 552 dní a ve jménu národní bezpečnosti nechal zhruba 12 milionů obyvatel bez spolehlivého připojení.

Tahle vizualizace z databáze STOP organizace Access Now ukazuje, jak často k vypínání internetu v jednotlivých zemích dochází.

Od roku 2017 vymezovaly zákony okolnosti, za nichž může vláda spojení přerušit. Tato pravidla nahradil předpis Temporary Suspension of Telecommunication Services Rules, 2024, který vstoupil v platnost 22. listopadu 2024. Analytici, kteří výpadky v zemi měří, přesto říkají, že vláda často nařizuje plošná vypnutí jdoucí nad rámec zákona.

„Vláda si velmi dobře uvědomuje sílu internetu a to, jak utváří veřejnou debatu, jak se dá politicky využít a kdy se dá přiškrtit. Vypínání internetu v Indii je starší než současná vláda, ale jeho používání se v posledních letech výrazně rozšířilo,” řekla nezávislá novinářka Sadhika Tiwari, která pro Deutsche Welle moderuje pořad Eco India.

Podobně slouží přístup k internetu jako nástroj kontroly za konfliktu i v Etiopii. Severoetiopský region Tigraj byl od internetu z velké části odříznutý bezmála dva roky, od listopadu 2020 do února 2023, poté co vláda nařídila vypnutí po střetech mezi etiopskými federálními silami a Tigrajskou lidovou osvobozeneckou frontou (TPLF).

„Nejvíc bije do očí, že se nedostaneme k fotkám a videím. To je největší problém,” řekla iMEdD etiopská novinářka na volné noze Maya Misikir. Další překážkou pro ni bylo, že neviděla, co online publikují ostatní média.

Když v létě 2023 zesílil konflikt v Amhaře, mohla Misikir se zdroji mluvit jen po telefonu. „Někdy bylo spojení opravdu špatné, takže jsme si museli domlouvat termíny. […] Plány nevycházely vždycky, texty se zpožďovaly. Někdy vůbec nevznikly. Prostě to trvalo dýl,” dodala.

Cílená cenzura

Turecký aktivista a novinář sociálních sítí Metin Cihan, který dnes žije v exilu v Německu, narážel při práci v Turecku na jiné omezení: na cenzuru sociálních sítí.

„Internet nebo sociální sítě, aspoň v Turecku, jsou něco, co lidi můžou používat do chvíle, než to začne vládu hodně obtěžovat. Když se to dostane na tuhle úroveň, prostě to vypnou,” řekl iMEdD. Cihan, který je dnes součástí programu Journalists-in-Residence organizace ECPMF, se rozhodl z Turecka uprchnout v roce 2019 poté, co čelil online obtěžování kvůli svému pátrání po podezřelé smrti jedenáctileté Rabie Naz na severu Turecka.

V roce 2025 byl podle jeho slov zablokován jeho účet na síti X (dříve Twitter), který má dnes přes půl milionu odběratelů. „Internet nebo sociální sítě, aspoň v Turecku, jsou něco, co lidi můžou používat do chvíle, než to začne vládu hodně obtěžovat. Když se to dostane na tuhle úroveň, prostě to vypnou,” řekl.

Už víc než deset let spolupracuje Open Observatory of Network Interference, známý jako OONI, s organizacemi pro digitální práva po celém světě na tom, aby vynesl na světlo cílenou cenzuru, tedy blokování konkrétních webů nebo aplikací.

„V posledních letech jsme jednoznačně zaznamenali prudký nárůst blokování sociálních sítí a webů s VPN, obzvlášť v době politických událostí,” řekla Maria Xynou, která v organizaci vede výzkumný program. Vysvětlila, že cílená cenzura přichází při protestech, volbách, konfliktech nebo válkách, kdy je politická pobídka ovládnout vyprávění cenzurou informací silnější.

OONI zkoumá cenzuru pomocí své svobodné aplikace OONI Probe, která sbírá data od dobrovolníků. Ti si ji po celém světě instalují do telefonů a počítačů a spouštějí testy ve svých sítích. Výsledky se posílají zpět a v reálném čase se zveřejňují jako otevřená data, aby byl celý obraz průhlednější. Bez připojení k internetu ale uživatelé testy spustit nemohou a žádná data se nesbírají.

Druhou část textu si můžete přečíst na webu iMEdD.