Když operátoři vypnou internet, vypínají vládě protesty

Když jsou ulice příliš nebezpečné, nesouhlas se často stěhuje na internet

Původně publikováno na Global Voices

Telekomunikační firma v Nigeru. Obrázek z Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0).

Tento příspěvek patří do zářijové série Global Voices Spotlight 2026 „Protest v demokracii“. Chceme v ní prozkoumat mnoho podob protestu, taktiky, jimiž mu státy berou legitimitu a potlačují ho, i složitý vztah mezi protestem a demokracií. Tuto práci můžete podpořit darem zde.

Prostor pro protest se na velké části afrického kontinentu zužuje: vlády se při tlumení nesouhlasu opírají o zatýkání, zákazy vycházení a výpadky internetu. Když jsou ulice příliš nebezpečné, nesouhlas se často stěhuje na internet — a právě tam vstupují do hry telekomunikační firmy. Často pod tlakem vlády rozhodují o tom, jestli se telefonát spojí a jestli zpráva dojde adresátovi. Tento text se dívá na to, jak se tato moc používala, a na odpovědnost, které se operátoři až příliš často vyhýbali.

Kinshasa v Demokratické republice Kongo (DRK) a Brazzaville v Republice Kongo leží každá na jednom břehu řeky Kongo a jsou si jako sestry. Komunity podél Konga mají víc společného, než by naznačovaly rozdíly dané koloniální hranicí. Revoluce, touha po svobodě, protest a následné vládní zásahy se tu složitě proplétají.

V těchto městech i po celém africkém kontinentu se mladí lidé se současným stavem nesmiřují. Od Kapského Města až po Káhiru vedou mladí protesty za právo na lepší budoucnost. Vzdorují stárnoucím vůdcům a despotům, kteří se v moci cítí pohodlně.

Aby tato povstání udusily, sahají vlády k vypínání internetu. Koalice #Keepiton zaznamenala mezi lety 2016 a 2025 na kontinentu kolem 100 vypnutí internetu. V DRK jsou zdokumentovány protesty, vypínání internetu a následný chaos a násilí za bouřlivé vlády bývalého prezidenta Kabily a během jeho lpění na moci v letech 2001 až 2019. V Kongu-Brazzaville bylo internetové připojení přiškrceno během prezidentských voleb v roce 2026, stejně jako předtím ve volbách 2021.

Operátor MTN navíc možná umožnil porušování lidských práv tím, že dovolil Generálnímu ředitelství prezidentské bezpečnosti (DGSP) používat svou oficiální službu zpráv k vybízení lidí, aby DGSP poskytovali informace o disidentech. DGSP se v minulosti dopouštěla mimosoudních poprav. I mimo tyto země byly telekomunikační firmy včetně Airtelu, Tiga, MTN a Vodacomu zapleteny do vypínání sítí nebo sdílení osobních údajů uživatelů s vládami po celé Africe a na Blízkém východě.

Telekomunikační firmy výrazně investují do infrastruktury, kterou vlastní, provozují a ovládají a která je základem moderní komunikace. Jako poskytovatelé internetového připojení ovládají toky v síti a datový provoz, které utvářejí, jak internet zažíváme. Jako strážci brány mohou také rozhodnout o tom, zda se k internetu vůbec dostaneme nebo zda si zavoláme — a ten hovor může rozhodnout o životě a smrti.

S touto mocí přichází i odpovědnost chránit lidská práva uživatelů. Operátoři ji ale zanedbávají, když vyhoví požadavkům vlády na vypnutí sítě nebo když sdílejí data uživatelů s vládou.

Aby to bylo ještě složitější, mají operátoři jako MTN a Vodacom zdokumentované vztahy se členy afrických vlád, zejména s bývalým prezidentem Kabilou v DRK a s prezidentem Cyrilem Ramaphosou v Jihoafrické republice. K tomu je k dispozici jen velmi málo informací o dohodách o frekvencích a licencích, které telekomunikační firmy s vládami uzavřely.

Nedostatek transparentnosti ještě zhoršují spletité a nepřehledné vlastnické struktury, kvůli nimž je těžké pochopit, kdo nese odpovědnost za rozhodnutí, která v oblasti lidských práv selhávají. Tyto vztahy spolu s nedostatkem transparentnosti v celém odvětví zpochybňují odpovědnost operátorů, když se na porušování lidských práv podílejí. V prostředí autoritářských režimů, diktatur a korupce stírá zdánlivě úzký vztah s vládou nezávislost firem a vyvolává otázku, zda dávají přednost lidským právům uživatelů, nebo požadavkům vlády.

Všeobecná deklarace lidských práv uznává právo na svobodu projevu, svobodu shromažďování a ochranu před svévolným zadržením. MTN i Vodacom jsou jako členové iniciativy OSN Global Compact povinny podporovat a respektovat ochranu mezinárodně vyhlášených lidských práv a dbát na to, aby se na porušování lidských práv nepodílely.

Obě firmy přesto po celé Africe vypínaly sítě a sdílely osobní údaje uživatelů, často v dobách nepokojů a protestů. Nejsou v tom samy. Kampaň #Keepiton upozorňuje i na roli firem Safaricom a Zain při přiškrcování internetového připojení během protestů. Nemožnost komunikovat může mít pro demonstranty vážné následky. Vypínání ale kromě aktivistů otevírá cestu i k řadě dalších rizik a porušení lidských práv, například když nelze zavolat do nemocnice nebo na policii a zachránit život.

Můžeme a měli bychom žádat víc. Vedle těch, kdo riskují svou bezpečnost v první linii, když protestují za svá práva, mohou lidé usilovat o změnu chování firem.

Nedávný výzkum telekomunikačních firem, mimo jiné MTN a mateřské společnosti Vodacomu, firmy Vodafone, ukazuje znepokojivý trend. Firmy jsou méně transparentní právě ve chvíli, kdy potřebujeme, aby se v oblasti lidských práv víc snažily. Organizace se brání a od těchto i dalších technologických firem požadují odpovědnost. Taková práce spojuje lidi a organizace, kteří z výzkumu vycházejí při protestech, kampaních, obhajobě zájmů a soudních sporech. Tím protestujeme proti škodlivým obchodním modelům a proti přístupu „jede se jako vždycky“, který staví zisky nad lidi.

Změna touto cestou protestu je pomalá, ale možná. Pohnat firmy k odpovědnosti jako forma protestu vedlo k občanskoprávní žalobě proti společnosti Telenor Norway, která firmu nutí zodpovídat se ze své role ve smrti lidí, kteří se odvážili postavit vojenské juntě v Myanmaru. Ve Spojených státech jsme jako člen Koalice pro nezávislý technologický výzkum (Coalition for Independent Technology Research) podpořili boj proti celostátní imigrační politice a vyhráli.

Požadovat, aby firmy dodržovaly své závazky k lidským právům, je forma protestu. Volat technologické firmy k odpovědnosti a žádat od nich větší transparentnost je forma protestu. Podél řeky Konga i jinde stojíme při těch, kdo bojují za svá lidská práva. I kdyby síť vypnuli, budeme dál zaznamenávat zásady a praktiky telekomunikačních firem. Protože jsme znovu a znovu viděli, že když vlády berou pravdu jako věc k diskusi, i zaznamenávání faktů je formou protestu.

Ranking Digital Rights podporuje svobodu projevu a soukromí na internetu tím, že vytváří globální standardy a pobídky, aby firmy respektovaly a chránily práva uživatelů. Spolupracujeme s lidmi a organizacemi po celém světě, abychom technologické firmy volali k odpovědnosti za zásady a praktiky, které ohrožují lidská práva, na nichž stojí naše důstojnost a demokracie.