Jak Tožané znovu vynalézají politický protest, zatímco stát tvrdě zasahuje proti občanské společnosti

Hospodářská a politická krize v zemi dopadá na všechny Tožany

Původně publikováno na Global Voices

Protest proti Faurovi Gnassingbému v Belgii v říjnu 2017. Od protestů generace Z v roce 2025 togský stát tvrdě zasahuje proti demonstrantům i občanské společnosti. Obrázek: Wikimedia Commons. CC BY-SA 2.0

Tento příspěvek je součástí zářijové série Global Voices Spotlight 2026 „Protest v demokracii“. V této sérii chceme prozkoumat mnoho podob protestu, taktiky, jimiž mu státy upírají legitimitu a potlačují ho, a složitý vztah mezi protestem a demokracií. Toto zpravodajství můžete podpořit darem zde.

V Togu ubývá demonstrací i příležitostí k občanské neposlušnosti. Vláda uprostřed pokračující politické krize tvrdě zasahuje proti občanské společnosti a utahuje omezení svobody projevu. Konec protestu to ale neznamená: občané hledají jiné cesty, jak dát svůj hlas slyšet.

Shromáždění v ulicích je čím dál těžší zorganizovat a pro občany jsou příliš riskantní. Protest na internetu se proto v Togu stává stále běžnější formou politického nesouhlasu.

Sporná ústava

Abychom pochopili, o co dnes jde, je důležité rozumět reformám, které přetvořily togské instituce. Dne 25. března 2024 schválilo Národní shromáždění novou ústavu, která zemi převedla z prezidentského na parlamentní systém. Prezident republiky, kterého nově volí poslanci, a ne občané v přímé všeobecné volbě, se po této přestavbě stal převážně ceremoniální funkcí. Většina moci přechází na předsedu Rady, funkci bez omezení počtu mandátů. Tu od května 2025 zastává Faure Gnassingbé, který předtím dvacet let stál v čele státu.

Vláda tvrdila, že reforma podpoří stabilitu a spolupráci při vládnutí, opozice nesouhlasila. Politolog El Hadj Madi Djabakaté, předseda Centra pro demokratické vládnutí a předcházení krizím, tento posun shrnul poznámkou, že reforma „zakotvila koncentraci moci v ústavě“, místo aby vytvořila novou rovnováhu sil.

Tato sporná změna a odpor, který vyvolala, vedly k protestům v červnu 2025 – podle CIVICUS Lens k jedněm z největších v Togu od roku 2017. Spouštěčem bylo zatčení togského rappera Aamrona, který na internetu kritizoval zhoršující se životní podmínky a politickou korupci. Požadavky demonstrantů byly podle stejného zdroje hlavně hospodářské a sociální: chtěli minimální mzdu 52 500 franků CFA měsíčně (asi 93 USD) – jednu z nejnižších v regionu – a aby vláda omezila výpadky proudu nejvýše na čtyři až šest hodin denně.

Policie protesty násilně potlačila. Během měsíce zabila nejméně sedm lidí a přes 140 jich zatkla.

Bývalá ministryně obrany Essossimna Marguerite Gnakadé násilí veřejně odsoudila. O tři měsíce později, 17. září 2025, byla podle výroční zprávy Amnesty International za rok 2026 zatčena za podněcování ke vzpouře. Aamron byl 19. září 2025 zatčen znovu, se stejným obviněním, a poté propuštěn s podmínkou.

Kolektiv M66 (Hnutí 6. června), který vznikl po těchto událostech, ukazuje proměnu organizačních struktur v zemi. Neměl oficiálního mluvčího ani uznaný právní status, a nemohl proto demonstraci legálně ohlásit. To podle Ahouefy Sossouové, právničky a obránkyně lidských práv z Centra pro dokumentaci a vzdělávání v oblasti lidských práv (CDFDH), v rozhovoru pro CIVICUS Lens zkomplikovalo situaci úřadům, které hledaly terč, ale zároveň to demonstranty připravilo o ochranu, kterou běžně poskytuje povolená demonstrace. V prosinci 2025 hnutí vyzvalo k další demonstraci, tentokrát v době zahájení 9. panafrického kongresu v Lomé.

Digitální technologie: druhá frontová linie

Od začátku protestů 26. června 2025 togské úřady vypnuly internet v celé zemi. Přes 15 000 datových bodů shromážděných mezi 25. a 27. červnem odhalilo systematické výpadky na pevných i mobilních sítích. Výpadky, které postihly hlavně Facebook, TikTok a YouTube, trvaly dlouho po třech dnech protestů: hlášeny byly ještě koncem srpna 2025 a někteří uživatelé internetu se museli spoléhat na VPN, aby mohli dál pracovat nebo komunikovat.

Posun se naplno ukázal na podzim. Dne 3. října 2025 togský státní zástupce Mawama Talaka veřejně odsoudil „zneužívání a anarchické používání“ sociálních sítí a varoval, že za jakýkoli příspěvek nebo komentář, který bude považován za odporující zákonu, může být jeho autor stíhán, mimo jiné za to, co nazval „spoluvinou souhlasem“. Týž den byla podle organizace Article 19 doma zatčena porodní asistentka a aktivistka za lidská práva Grâce Koumayi Biyoki kvůli videu zveřejněnému na internetu. Article 19 označila období od srpna do října 2025 za „alarmující zužování“ togského občanského prostoru. V listopadu 2025 dekret rozšířil okruh stíhání i na prosté interakce na internetu, například „lajknutí“ příspěvku.

Důsledky autocenzury

Podle Ahouefy Sossouové je toto „tiché zmenšování prostoru pro projev“ znepokojivější než samotná zatčení, protože po něm nezůstává žádná měřitelná stopa. Lidé, kteří ještě před dvěma lety mluvili svobodně, jsou podle ní dnes nuceni mlčet. Sossouová upozorňuje na zvláštní riziko spojené s pohlavím: obránkyně lidských práv jsou pod tlakem obtěžování a vlastních rodin nuceny svůj aktivismus na internetu omezit nebo ukončit.

Cenu za veřejné vystoupení ukazují i ti, kdo se rozhodli odejít. Rodrigue Ahégo, národní koordinátor prodemokratického hnutí Tournons La Page-Togo, byl zatčen v září 2024.

„Není to jednoduché, je to těžké,“ svěřuje se v reportáži serveru Icilome a popisuje výhrůžky a zastrašování, které ho přiměly zemi opustit.

Stejný zdroj dokumentuje dva případy novinářů, kteří museli pod tlakem policie smazat své záběry: Flore Monteauové, zpravodajky TV5 Monde, 6. června 2025 v Lomé a Alberta Agbéka 8. dubna v Tsévié.

Odpor se přesouvá do digitálního světa

Na sociálních sítích se někteří mladí lidé snaží zákazu vzdorovat a stavějí se proti současnému stavu. Nejsou to politici ani profesionální aktivisté, žene je touha vidět ve své zemi změnu. Mladý muž jménem Brice říká:

La situation de mon pays me fait mal. Je n’ai pas besoin d’être affilié à un parti politique ou militant quelconque pour constater la mauvaise gouvernance dans le pays. J’ai participé à plusieurs manifestations et parce que, comme tout togolais, je ne suis pas épargné par les conséquences de la vie chère.

La situation de mon pays me fait mal. Je n’ai pas besoin d’être affilié à un parti politique ou militant quelconque pour constater la mauvaise gouvernance dans le pays. J’ai participé à plusieurs manifestations et parce que, comme tout togolais, je ne suis pas épargné par les conséquences de la vie chère.

Situace v mé zemi mě bolí. Nepotřebuji být členem žádné politické strany ani aktivistické skupiny, abych viděl, jak špatně se v zemi vládne. Účastnil jsem se několika protestů, protože ani mě, jako žádného Tožana, nemíjejí důsledky drahoty.

Situace v mé zemi mě bolí. Nepotřebuji být členem žádné politické strany ani aktivistické skupiny, abych viděl, jak špatně se v zemi vládne. Účastnil jsem se několika protestů, protože ani mě, jako žádného Tožana, nemíjejí důsledky drahoty.

Začátkem září 2026 měl občanský odpor podobu výzvy k akci proti rostoucím cenám pohonných hmot. Vydal ji novinář, který z exilu bil na poplach přes sociální sítě, a umělci, kteří ohlásili sit-iny na říjen.

Dne 12. září 2026 vydaly čtyři togské opoziční skupiny – Dynamique Monseigneur Kpodzro (DMK-Originale), Dynamique pour la Majorité du Peuple (DMP), Lumière pour le Développement dans la Paix (LDP) a Front Touche Pas À Ma Constitution – společné prohlášení proti poslednímu zdražení litru bezolovnatého benzinu prémiové kvality. Ceny benzinu v Togu za čtyři měsíce vzrostly o víc než 20 procent a v září 2026 dosáhly 817 franků CFA (1,44 USD), přičemž medián měsíční mzdy činí asi 100 000 franků CFA (176 USD). Prohlášení vyzývá veřejnost, aby se připravila na „pokojnou všeobecnou mobilizaci“.

O jedenáct dní dříve, 1. září, ovládl sociální sítě úplně jiný druh protestu: investigativní novinář Ferdinand Ayité v živém přenosu na Facebooku prozradil, že mu znovu chodí výhrůžky smrtí, přestože žije v exilu ve Francii.

Ayitého případ ilustruje další jev. Represe sice změnila podobu togského protestu a některé aktivisty vyhnala ze země – neumlčela je ale. Ferdinand Ayité, který musel v roce 2023 odejít do exilu poté, co mu za reportáž o korupci hrozilo vězení, dál ovlivňuje togskou veřejnou debatu z Francie. Začátkem září 2026 mu koalice opozičních stran a organizací občanské společnosti vyjádřila podporu a rozšířila ji i na další aktivisty v exilu, včetně blogera Zagy Bamba, který rovněž ze zahraničí vede živé přenosy a diskuse.

Ferdinand Ayité v živém přenosu na Facebooku. Snímek obrazovky z Facebooku. Fair use.

Co se z protestů stalo o rok později?

Rok po červnových protestech už hnutí nepohánějí jen rappeři a propojená městská mládež. K věci se přidala široká koalice politických stran, umělců a veřejných osobností v exilu, kteří dál mluví ze zahraničí.

Dne 10. září 2026 ohlásila Togská hudební federace na říjen sérii sit-inů. Žádá zprovoznění Národního fondu na podporu kultury a odstoupení ministra kultury Isaaca Tchiakpého. Iniciativa se neprezentuje jako protirežimní hnutí. Veřejně zmobilizovat celou profesi – byť kvůli otázce jednoho odvětví – je ale v dnešních togských poměrech politický čin sám o sobě.

Teprve se ukáže, jak by tato směs pouliční a internetové mobilizace mohla vládu ovlivnit a pohnout jí. Z reakcí aktivistů je ale jasné jedno: lidé v Togu mlčet nebudou.