Jak autoritářské státy budují mezinárodní trh s digitálním sledováním

Hlavní nebezpečí umělé inteligence v rukou autoritářských režimů je, že umožňuje potlačit jakýkoli protest

Původně vyšlo na Global Voices

Kamery v moskevském metru jsou napojené na systém rozpoznávání obličejů. Snímek obrazovky z videa „Kamery s rozpoznáváním obličejů pomáhají zadržovat disidenty v moskevském metru“ na youtubovém kanálu DW; použito v rámci fair use.

Soně ze Stavropolského kraje v Rusku je patnáct let. V červnu 2026 ji soud odsoudil k 70 hodinám povinných prací za to, že v únoru 2026 napsala na autobusovou zastávku příjmení „Navalnyj“. Zastávka shodou okolností stála ve čtvrti, kterou monitorovali příslušníci Centra pro boj s extremismem, běžně zvaného Centrum E. Podobně dopadl Jurij, důchodce z Astrachaně, kterého rovněž identifikovali ze záznamu kamer: za nápis „Ne válce“ napsaný červeným fixem na budovy dostal tři roky omezení svobody.

Autoritářské režimy čím dál víc využívají umělou inteligenci (AI) jako technologii politického přežití. Kamery s rozpoznáváním obličejů, videoanalytika, biometrické databáze, digitální průkazy, sledování sociálních sítí, systémy hloubkové kontroly paketů (DPI) a platformy veřejných služeb postupně splývají v jedinou infrastrukturu kontroly.

Takový systém umožňuje občany nejen sledovat v reálném čase, ale i zpětně zrekonstruovat jejich pohyb, kontakty, zvyky, komunikaci a politickou činnost. Hlavní riziko spočívá v tom, že AI a související technologie dělají represi rychlejší a méně viditelnou: stát už nemusí neustále předvádět sílu, když občané vědí, že je lze identifikovat i zpětně.

Moderní digitální autoritářství se nevyvíjí izolovaně, ale díky mezinárodní výměně technologií, norem a postupů. Čína, Rusko, Írán, Bělorusko, Venezuela, země Afriky, západní a střední Asie i firmy s nimi propojené prodávají a vyměňují si nástroje infrastruktury AI, které slouží k represi. I západní technologie se mezi autoritářskými režimy nakupují a vyměňují.

Velké jazykové modely

Začátkem června 2026 řekl místopředseda Sberbank Alexandr Veďachin agentuře Reuters, že firma nabízí zemím globálního Jihu přístup k ruským modelům AI, které budou zohledňovat „místní hodnoty“. Měl na mysli konkrétní velké jazykové modely (LLM) GigaChat a YandexGPT, které se Rusko snaží vyvíjet od roku 2019.

Jak ale novinářům podcastu Živoj gvozď řekl IT odborník Alexandr Isavnin, ruské generativní modely zaostávají za americkými i čínskými a neumějí ani generovat text v cyrilici. Nové národní a suverénní modely AI přesto mají odrážet tradiční hodnoty, mezi něž patří vlastenectví, služba vlasti a odpovědnost za její osud, pevná rodina, historická paměť a kontinuita mezi generacemi a jednota národů Ruska. Trénovat se mají na domácím, autenticky ruském materiálu.

Lze rozumně předpokládat, že v zemích západní Asie budou ruské modely AI odrážet oddanost islámským tradicím, kdežto v Argentině možná úctu k fotbalu od útlého věku. Vývojáři mezitím nechápou, jak mohou zákony o AI psát lidé, kteří nemají ponětí, jak cokoli z toho funguje: „Místy dokument působí, jako by ho psali lidé, kteří LLM viděli jen v místních zprávách.“ Z pohledu globální demokracie však tato negramotnost ruských zákonodárců naznačuje, že Rusko autokraciím po celém světě jazykové modely sotva bude dodávat.

Čína naproti tomu – na rozdíl od amerických vývojářů – své jazykové modely v zásadě otevírá, takže kdokoli může vzít kód a upravit si ho pro vlastní potřebu. V Číně stát všechny LLM kontroluje a přísně reguluje, takže stranická cenzura je zapsaná v kódu od začátku – například nedostanete odpověď na otázku o protestech na náměstí Nebeského klidu. Modely se ale šíří jako open source, a proto více než 50 procent uživatelů čínských modelů tvoří vývojáři, mimo jiné i z globálního Jihu.

Současně americký ChatGPT snadno napodobí íránská propagandistická videa vytvořená umělou inteligencí, v nichž hrají hlavní roli figurky Lego. Jak ukázalo pátrání stanice France 24, chatbot novináře jen jednou upozornil, že možná nevědomky šíří propagandu, a přestal, když mu novinář řekl, že jde jen o satiru.

Systémy masového sledování

K AI patří i další technologie, například takzvané systémy „chytrého města“, které v čínském pojetí znamenají plošné sledování vlastních občanů. Mohou zahrnovat kamerový dohled, odposlechy, internetovou cenzuru, rozpoznávání obličejů, etnické profilování a podobně. V dodávkách takových systémů do zemí globálního Jihu už Čína Rusko předstihla.

Rusko ale ve využívání AI ke sledování vlastních občanů nezaostává. Státní média píší, že Moskva dávno překročila práh, který pojem „chytré město“ předpokládá. Dnes ji tvoří složitý digitální městský ekosystém z kamerového dohledu, AI, velkých dat a „internetu věcí“.

Podle odhadů Comparitech jsou mezi deseti městy mimo Čínu s nejvyšším počtem kamer na obyvatele dvě ruská: Moskva a Petrohrad. Na seznamu jsou také čtyři indická města, Soul v Jižní Koreji, Bagdád v Iráku, Kábul v Afghánistánu a Singapur. V samotné Číně se počet kamer prakticky přiblížil poměru jedna kamera na dva lidi – jde o největší systém masového sledování na světě.

Rusko prodávalo a v některých případech dosud dodává svůj sledovací software dalším autoritářským státům, přičemž samo zůstává technologicky závislé na Číně. V roce 2024 bylo až 80 procent všech kamer používaných v Rusku vyrobeno v Číně a prodáváno pod ruskými značkami.

Čína vybudovala jeden z nejpropracovanějších domácích systémů digitální kontroly a vývoz digitální infrastruktury udělala součástí své zahraniční politiky prostřednictvím Digitální hedvábné stezky, spuštěné už v roce 2017. Skrze tuto iniciativu prosazuje digitální infrastrukturu, technologickou spolupráci, normy a řešení pro země Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Formálně se tyto projekty popisují jako podpora digitální transformace rozvojových států, ve skutečnosti ale prohlubují závislost partnerů na čínských technologiích a otevírají cesty pro šíření systémů AI, zejména technologií masového sledování.

Odborníci z Carnegieho nadace, Evropského parlamentu i Freedom House se shodují, že hlavní nebezpečí AI v autoritářských režimech spočívá v tom, že umožňuje potlačit jakýkoli protest dřív, než se pořádně zformuje. Systémy AI mohou úřadům pomoci zachytit první signály: neobvyklou aktivitu na internetu, přípravy, vzorce pohybu a vazby mezi aktivisty.

To všechno se mimo jiné už děje v digitálním gulagu, který vybudovala Moskva. Jak píše novinář Andrej Zacharov ve své nové knize „Ruský kyberpunk“, moskevské úřady sbírají komplexní data o Moskvanech už od roku 2014 a pomocí AI slévají informace z různých úřadů do jediné databáze. Po protestech v roce 2021 byli aktivisté zatýkáni s pomocí systémů rozpoznávání obličejů. Podle Zacharova bylo v Moskvě v roce 2023 napojeno na jednotné centrum ukládání a zpracování dat už přes 220 000 kamerových zařízení.

Na pozadí dnešních trestů přes deset let třeba za zveřejnění článku v zahraničním časopise se rozsudky z roku 2021 nad lidmi stíhanými v takzvaném „palácovém případu“ zdají mírné – šlo ale o první případ, kdy byli lidé v Rusku zatčeni na základě analýzy kamerových záznamů. Policie přišla do bytu Jevgenije Jesenova den po demonstraci a zatkla ho; stal se prvním vězněm v tomto případu a dostal čtyři roky v trestanecké kolonii, po roce a půl byl ale podmínečně propuštěn. Zatímco tohle se dělo v předválečném Rusku, dnes lze díky organizovanému sledování systémem „chytrého města“ podle obličeje dohledat adresu kohokoli.

Po začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu byli stejným způsobem zatýkáni lidé za protiválečná graffiti nebo za zapalování vojenských odvodních úřadů – za jakoukoli formu protestu, kterou zachytil a vyhodnotil státní systém sledování s AI.

Jak píše T-Invariant, Rusko také na Moskevské státní univerzitě pod vedením Putinovy dcery vyvíjí AI pro drony a kryptografii, přičemž používá čínské a americké čipy z šedého trhu a otevřené západní technologie AI. Tyto technologie sdílí i s Čínou a Severní Koreou.

Čína a západní Asie

Čínská účast na projektech „chytrých měst“ v západní Asii probíhá v regionu, kde je podle indexu demokracie EIU za rok 2023 klasifikováno jako autoritářský režim 16 z 20 území. Projekty se nejvíc soustřeďují ve státech Perského zálivu: Spojené arabské emiráty jich mají 11, Saúdská Arábie sedm. Mimo tento blok hraje nejviditelnější roli Turecko s pěti projekty, zbytek se dělí mezi Alžírsko, Egypt, Irák, Írán, Maroko a Tunisko.

Nejnovější čínská koncepce „chytrého města“ z roku 2022 počítá s monitorováním informací v reálném čase prakticky ve všech oblastech městského života. Technologie umožňuje nepřetržitý digitální dohled nad městem v reálném čase a vládě dává možnost znásobit kontrolu nad občany.

Vazby Číny a Ruska na Írán

V únoru 2026 zjistila občanská organizace Article 19, že architektura kontroly internetu v Íránu silně stojí na čínských technologiích. Podle její zprávy Čína dodala Íránu technologie rozpoznávání obličejů, zařízení na filtrování internetu a sledovací nástroje od firem jako Huawei, ZTE, Hikvision, Tiandy i od menších čínských dodavatelů.

Pátrání listu Le Monde a projektu Forbidden Stories zároveň ukázalo, že Írán prostřednictvím íránských zprostředkovatelských firem získal ruský systém rozpoznávání obličejů FindFace od společnosti NtechLab. Software byl přeprodán subjektům napojeným na íránský stát, mimo jiné Islámským revolučním gardám (IRGC) a ministerstvu zpravodajských služeb.

Už od roku 2019, kdy íránské ženy začaly dostávat poštou pokuty za to, že v autě neměly hidžáb, mluví občané o tom, že vláda používá digitální sledování. V prosinci 2025 podepsaly Írán a Rusko dohodu o spolupráci v oblasti AI, kybernetické bezpečnosti, digitální ekonomiky, blockchainu, fintechu a partnerství se soukromým sektorem.

Sledování lidí v autoritářských režimech zajišťují jak kamery, tak kontrola internetového provozu. Ruská firma Protei se sídlem v Jordánsku, ale s kořeny v Petrohradu, podle dostupných informací podporovala snahu Íránu zavést systémy pro odposlech, monitorování a řízení provozu a začlenit DPI do architektury sítě. Mezi jejími klienty je MTN Irancell, největší íránský telekomunikační operátor, a také operátoři a státní instituce v Tádžikistánu, Uzbekistánu, Pákistánu, Keni, Namibii, Kataru a dalších zemích.

Taraneh M., umělkyně žijící v Íránu, kterou zadrželi během protestů „Žena, život, svoboda“, vypověděla, že se v roce 2022 na možné zatčení připravila: zabezpečila svá zařízení, smazala důvěrné informace a u soukromých chatů nastavila časovače samozničení. Vyšetřovatelé jí přesto předložili tlustou složku jejích příspěvků na sociálních sítích, z nichž některé byly pět let staré. Přestože ji propustili, Taraneh se teď bojí telefonovat, aby ji nikdo neposlouchal.

Vztah Číny a Ruska

Přestože vývoj AI v Číně ten ruský předstihl, spolupráce existuje jak v dodávkách čínských technologií, tak ve vědeckém vývoji.

V lednu 2025, v návaznosti na ruské pokusy vytvořit síť aliancí v oblasti AI se zeměmi BRICS a dalšími nezápadními partnery, uložil Vladimir Putin ruské vládě a Sberbank prohloubit spolupráci s Čínou, zejména v oblasti „technologického výzkumu a vývoje“ AI.

Bezprostředním podnětem byly sankce – po invazi na Ukrajinu se Rusku omezil přístup k pokročilým čipům a vybavení pro AI –, závislost na Číně však v posledních letech přetrvává. Dodávky pro nové servery, které Rusko samo nevyrábí, přicházely například z Číny přes zprostředkovatelské firmy.

Jak ale zjistil T-Invariant, společný vývoj probíhá ve dvou oblastech: trénování AI pro drony a masové sledování lidí. V listopadu 2025 bylo oznámeno založení dvou společných laboratoří: jedné pro nanostrukturované optoelektronické materiály a zařízení a druhé pro algoritmy AI a jejich aplikace.

Do hry vstupuje Severní Korea

Rusko a Severní Korea spolupracují na testování AI ve vojenských operacích: Severní Korea dodává zbraně, které se zkoušejí v ruské válce proti Ukrajině, a data, která mohou zlepšit severokorejské systémy včetně systémů naváděných AI, putují zpět do Severní Koreje. V květnu 2026 Severní Korea testovala vysoce přesné řízené střely s plochou dráhou letu a dělostřelecké systémy s naváděním pomocí AI.

Podle analytiků „AI“ nejspíš znamená automatické rozpoznávání cílů a navádění v konečné fázi letu, i když technologická úroveň zůstává nejasná.

Od konce roku 2023 dodává Severní Korea Rusku balistické rakety a dělostřelecké rakety. Jejich nasazení na bojišti na Ukrajině podle všeho přineslo Pchjongjangu a pravděpodobně i Rusku cenná provozní data.

Trojúhelník Čína–Venezuela–Bělorusko

Ve Venezuele vzniká autoritářská digitální kontrola prostřednictvím mezinárodních dodavatelských řetězců. Režimy takové systémy nemusejí samy vytvářet. Místo toho nakupují kamery, servery, platformy videoanalytiky, systémy DPI, algoritmy a software, často ze zemí, které samy digitální autoritářství zažívají.

Čínská firma Dahua si přístup na venezuelský trh udržela, přestože ji USA v roce 2019 zapsaly na seznam Entity List kvůli podílu na represích v Sin-ťiangu, a s úřady jednala o začlenění AI do sledovacích systémů. Zmiňuje se i možná účast firem Huawei, ZTE a China CAMC na projektech, jejich role ale zůstává nejasná.

V letech 2021 až 2023 jednalo venezuelské ministerstvo vnitra také s běloruskou společností Synesis, na kterou USA uvalily sankce kvůli technologiím, jimiž běloruské úřady identifikovaly a zatýkaly demonstranty. Software Kipod nabízený Venezuele zahrnoval rozpoznávání obličejů, vyhledávání konkrétních lidí a tras, rozpoznávání poznávacích značek, detekci zbraní, opuštěných předmětů, kouře a davů, ostrahu perimetru a sledování dopravních přestupků.

Země afrického kontinentu

Zpráva Institute of Development Studies (IDS) z roku 2026 o sledování v afrických „chytrých městech“ doložila šíření čínských sledovacích systémů s AI v 11 zemích, mimo jiné v Alžírsku, Egyptě, Keni, Rwandě, Senegalu a Zimbabwe.

Studie Carnegieho nadace o celosvětovém využívání AI ke sledování lidí předpověděla, že zavádění těchto technologií v Africe pravděpodobně poroste. Čínské sledovací systémy se vyvážejí i do autoritářského prostředí – mimo jiné do Ugandy a Myanmaru –, často prostřednictvím firem Huawei, Hikvision a Dahua.

Stejně jako v západní Asii může čínsko-africká spolupráce v oblasti AI vypadat jako pomoc s budováním „chytrých měst“, její represivní využití však souvisí s kontrolou občanů.

Střední Asie také

Vlády ve střední Asii čínské digitální systémy veřejné bezpečnosti aktivně nakupují. Podle zprávy Caspian Policy Center spolupracoval Tádžikistán v roce 2013 s Huawei na vytvoření sledovacího systému „bezpečného města“ v Dušanbe v hodnotě zhruba 22 milionů dolarů, financovaného převážně čínským úvěrem.

Jiné publikace uvádějí, že čínské firmy zaujímají přední místo v projektech „bezpečných“ a „chytrých měst“ po celé Eurasii, mimo jiné proto, že region nabízí čínským technologiím poměrně otevřené trhy.

Čínské cenzurní systémy a související nástroje se objevily také v Kazachstánu, Pákistánu a Etiopii, spolupráce Číny se střední Asií však představuje hlavně vývoz sledovacích technologií s AI pod rétorikou prevence kriminality.

Co se s tím dá dělat?

Technologie ke sledování vlastních občanů použily i státy, které se považují za demokratické. Jedním z nejfunkčnějších návrhů, jak vývoj autoritářských digitálních nástrojů brzdit, je otevřít západní technologie jako open source a posunout digitální strategie od suverenity k zapojení většinového světa: ne jako území, odkud se čerpá energie a voda pro výkonná datová centra pohánějící západní modely AI, ale jako skutečného účastníka digitálních strategií a správy AI.

Takový přístup by zahrnoval udržitelný rozvoj i praktické otázky, jako je zemědělství, zdravotnictví, vzdělávání, doprava, územní plánování, přizpůsobení se změně klimatu a mnoho dalších priorit zaměřených na člověka.