Od severu po jih zachvátily Tunisko protesty: blíží se změna?

Demonstranti žádají rozvoj, práci a důstojnost, tedy stejná hesla, jaká hnala revoluci v roce 2011

Původně vyšlo na Global Voices

Snímek obrazovky z videa „Tunisané protestují proti prezidentovi: kritická infrastruktura v létě nestíhá“ na kanálu Al Jazeera English na YouTube. Fair use.

Tento článek od Basmy Barakatové původně vyšel v The New Arab 18. září 2026. Tato upravená verze vychází na Global Voices v rámci dohody o obsahovém partnerství.

V několika tuniských provinciích sílí lidové protesty, které žádají rozvoj, práci a důstojnost, tedy stejná hesla, jaká hnala revoluci vypuknuvší 14. ledna 2011.

Poprvé od té doby se k protestujícím nezaměstnaným přidává i širší veřejnost, frustrovaná po letech nesplněných slibů, nevymáhaných zákonů a zhoršujících se podmínek.

Protesty vypukly ve čtvrtek 17. září po velké mobilizaci v Menzel Bouzaiane v provincii Sidi Bouzid, kolébce revoluce z roku 2011. Napětí dál rostlo a ve středu se konala druhá mobilizace pod heslem „Práce, svoboda, národní důstojnost“.

Provincie Kasserine na středozápadě Tuniska zažila v úterý „bezprecedentní napětí“, když nezaměstnaní absolventi vysokých škol spolu se svými dětmi a rodinami protestovali a žádali provedení zákona č. 18 z roku 2025, který stanoví jejich přijetí do veřejného sektoru.

Demonstrace pokračují v provincii Gabès na jihu Tuniska i v několika dalších provinciích. Dne 14. září zazněly nové výzvy k regionálnímu protestu před sídlem guvernorátu Gabès.

V reakci na stupňující se hněv se prezident Kaís Saíd 15. září, v úterý večer, sešel s premiérkou Sarrou Zaafraní Zenzrí a ministrem hospodářství a plánování Samírem Abdelhafídem, aby probrali návrh finančního zákona na příští rok.

Saíd v prohlášení zdůraznil, že je třeba zajistit „regionální rovnováhu“, poskytnout „pracovní příležitosti“ a v rámci pětiletého plánu rozvoje dosáhnout důstojnosti.

Vazby mezi politickou, sociální a ekonomickou sférou

Wissem Sghajer, mluvčí Republikánské strany, řekl The New Arab, že „sociální hnutí je ve svém jádru hnutím politickým: spojuje a protíná sociální a ekonomické otázky“.

Podle Sghajera „přijde chvíle, kdy se všechny různé otázky sejdou v jedné aréně“. Vysvětlil, že jedním z důležitých prvků je Všeobecný svaz tuniských pracujících a jeho výzva ke generální stávce.

„To vše jsou propojené a vzájemně se doplňující prvky, protože svaz sehrál roli v národním dialogu, a je tedy klíčovou součástí celé scény. Navzdory jeho slábnoucí roli je jeho účast minulý čtvrtek vzkazem úřadům, že stojí proti autoritářství a nespravedlnosti.“

Podle Rafíka Abdessaláma, bývalého ministra zahraničí a představitele hnutí Ennahda, zahrnuje sílící protestní hnutí v hlavním městě i po celé zemi mimo jiné požadavky týkající se výpadků vody a elektřiny, nedostatku životních potřeb, práce, služeb a marginalizace.

Podle něj, když teď na scénu vstupuje Všeobecný svaz tuniských pracujících s regionálními akcemi jako přípravou na generální stávku, míří sociální scéna k většímu napětí, což ukazuje na velký neklid podobný atmosféře, která předcházela tuniské revoluci v roce 2011.

Platí to zvlášť proto, že úřady nedokážou uspokojit základní potřeby občanů a odmítají jakoukoli formu dialogu a sociálního vyjednávání, jako by tuniské společnosti a jejím politickým a sociálním silám vzkazovaly, že jiná cesta ke změně než lidové protesty neexistuje.

Abdessalám vysvětlil: „Navzdory systematickým represím, které pučistické úřady provádějí zatýkáním, politickými procesy a umlčováním hlasů pomocí dekretu 54, jenž omezuje svobodu projevu, zažívá politická scéna sílící mobilizaci v podobě vznikajících politických a sociálních iniciativ a politických front.“

„Zatím se ale ukazuje, že sociální a politická hnutí postupují po poměrně souběžných kolejích. Časem však směřují k propojení, zvlášť když si všichni uvědomili, že sociální požadavky bez politické organizace a politického obzoru mají jen omezený dopad,“ dodal.

Hlava tuniského státu

Podle Abdessaláma se v sociálních protestech začala objevovat politická hesla mířená na hlavu státu, zvlášť poté, co narazily na zeď lhostejnosti, manipulace a represe ze strany režimu: „Scéna se s hromaděním krizí a vývojem protestů pravděpodobně posune k většímu překrývání a sbližování sociální a politické linie,“ dodal.

Upozornil, že sám Všeobecný svaz tuniských pracujících, který se po svém posledním sjezdu ve čtvrtek 17. září od úřadů zřetelně distancoval, zařadil do svých prohlášení a odborových požadavků otázky svobod, odpor k politickým procesům a ke zneužívání justice.

„Tunisko se vrací ke svým dlouholetým politickým tradicím založeným na politické a organizované sociální činnosti, na koordinaci a společné práci tváří v tvář moci, která se snaží podkopat všechny zprostředkující instituce a zničit všechny vymoženosti revoluce,“ poznamenal Abdessalám. „Heslo revoluce ‚Lid chce‘ se proměnilo v ‚Vůdce chce‘, bez lidu, bez pojistek a bez dohledu.“

Podle bývalého ministra „nejdůležitější poučení, které si Tunisané ze své revoluce vzali, zní: sociální požadavky, pokud zůstanou v odvětvovém nebo místním regionálním rámci, budou mít omezený dosah, ale když se spojí s politickou akcí, mohou se stát klíčovým motorem změny“.

Zdůraznil, že Tunisko směřuje ke sbližování různých proudů politického zápasu a sociálního protestu na základě obnovy svobody a demokracie, zvlášť když sliby úřadů vybledly a jejich selhání se množí na všech úrovních.

Nezaměstnanost živí protesty

Podle Ramadána Ben Omara, výzkumníka specializovaného na sociální hnutí, protesty nezaměstnaných po celé zemi sílí a jejich zeměpisný dosah se každým dnem rozšiřuje.

„Úřady čeká skutečná zkouška: buď se protestům postaví tradičními metodami, tedy bezpečnostními složkami a represí, nebo se je pokusí zdiskreditovat řečmi o spiknutí, zradě a vnějších aktérech,“ řekl.

„K této rétorice se úřady uchylují pokaždé, když vznikne hnutí spojené se sociálními a ekonomickými požadavky, a nejen proto, aby zdiskreditovaly protesty za práva a protesty občanské společnosti,“ dodal.

„Nezaměstnaní dál uvádějí úřady do rozpaků a činí je odpovědnými. Ty budou mít dvě možnosti: buď ustoupí a vydají prováděcí předpisy k zákonu č. 18 z roku 2025, který se týká výjimečných ustanovení o přijímání dlouhodobě nezaměstnaných absolventů vysokých škol do veřejného sektoru a státní služby, nebo protesty nabudou jiných rozměrů, protože se k nim může přidat několik stran s různými požadavky,“ poznamenal.

Wiam Othmaníová, aktivistka občanské společnosti a jedna z nezaměstnaných v Menzel Bouzaiane, řekla The New Arab, že hnutí je tam pokojné, „ale dál sílí, protože zákon č. 18, zveřejněný ve Sbírce zákonů v roce 2025, který stanoví zaměstnání dlouhodobě nezaměstnaných, nebyl proveden a sliby dané nezaměstnaným nebyly splněny“.

Bez zaměstnání je už čtrnáct let; jiní jsou nezaměstnaní 20 nebo 25 let, nebo i déle. „Cesta zpět neexistuje,“ řekla Othmaníová. „Protesty nemají vedení, ale organizujeme se tak, abychom zůstali pokojní, dokud nebudou naše požadavky na práci a důstojnost splněny.“