Příběhy původních obyvatel jsou příběhy celého světa

„[N]echci příběhy původních obyvatel předkládat jako minulost nebo jako okrajovou záležitost. Chci ukázat, že jsou to příběhy globální.”

Původně vyšlo na Global Voices

„Bojovat za své území znamená bojovat o život.” Příslušníci národa Munduruku demonstrují na konferenci COP30 v Brazílii v roce 2025. Foto Diego Herculano pro UNclimatechange na Flickru (CC BY-NC-SA 4.0).

Text je součástí série Spotlight, kterou Global Voices vydávají v srpnu 2026 pod názvem „Práva původních obyvatel”. Série přibližuje životy a zkušenosti původních obyvatel, propojuje různé regiony, staví domorodou zkušenost do popředí a přináší příběhy vůdců, aktivistů i řadových členů komunit. Tuhle práci můžete podpořit darem zde.

Ať žijete kdekoli na téhle planetě, je docela pravděpodobné, že vaše město nebo vesnice stojí na půdě původních obyvatel. Kanadská nezisková organizace Native Land Digital sestavila interaktivní atlas, který ukazuje, kde po staletí žily domorodé společnosti: v Americe a Oceánii, ale také v severní a západní Africe, v severní Evropě, na Sibiři a ve východní Asii. Tahle mapa historických i současných domorodých území je ovšem pořád neúplná. Nejde jen o to, že nezachycuje veškerou přítomnost původních obyvatel v subsaharské Africe a v Asii. Neúplná by zůstala i tehdy, kdyby do sebe nepojala zásadní globální význam domorodých dějin a pohledů na svět, a přesně o to se srpnový tematický blok Global Voices pokouší.

Jsem mayský badatel z poloostrova Yucatán v Mexiku (patřím tedy k původním obyvatelům) a v současnosti žiju, pracuji a učím se ve W8banakiak wdakiw8k, tradičním a nikdy nepostoupeném území národa Abenaki, na půdě dnešního jižního Quebeku v Kanadě. Tohle uznání území nemá být jen konvenčním gestem. Je to projev úcty a vděčnosti lidem, kteří mě jako domorodého hosta přijali u sebe doma a podělili se se mnou o své kulturní a historické vědění.

My, původní obyvatelé, jsme lidé a společenství, kteří pocházejí z těch, kdo na daném území žili před jeho kolonizací a osídlením jinými národy, případně před vznikem moderních národních států, jež si dané území přivtělily. Slovo „indigenní” sice etymologicky znamená „zrozený z místa”, v dějinách se ale používalo výhradně pro společnosti, které západní mocnosti a vlády označovaly za „přírodní”, „zaostalé”, „divošské”, „primitivní” nebo „necivilizované”. Z nás se tak uvnitř moderních národních států stal zvláštní typ společnosti bez vlastní státnosti, rasově vymezené společenství, které bývá považováno za příliš „odlišné”, „nevyvinuté” a „nezvladatelné” na to, aby bylo v současných státních strukturách přijato jako národ, který si vládne sám.

Často nám říkali Indios nebo „Indiáni”, „Aboriginci”, „domorodci”, „Křováci”, „Berbeři” či „kmenoví lidé”. V posledních letech ale žádáme, aby se nám říkalo jmény, která si volíme sami, obvykle si bereme zpátky vlastní historické názvy: Původní národy, První národy, Ádivásí, Mayové, Inuité, Sámové, Ainuové, Maorové, Khoisan nebo Amazighové.

Ainuové v Japonsku při ranním obřadu. Foto Peter Thoeny přes Flickr (CC BY-NC-SA 2.0)

Naše jazyky, identity, způsoby poznání i formy života se po stovky let udržují a proměňují navzdory vyvlastnění území, nucené asimilaci, politickému a ekonomickému vyloučení a v nemálo případech i kulturní genocidě. I po pádu impérií a po politické dekolonizaci my, původní obyvatelé, dál bojujeme o uznání a o to, abychom svá základní práva ve světě uhájili a posunuli dál. Tato práva stojí na přístupu k území a na politické samosprávě a také na tom, abychom si udrželi obživu a vztah k půdě, uvnitř státních hranic i přes ně.

Autor uprostřed s kolegy ze sítě Indigenous Television na summitu Global Voices v nepálském Káthmándú 8. prosince 2024. Foto se svolením Gennera Llanese-Ortize.

Na rozdíl od zažitého pohledu nechci příběhy původních obyvatel předkládat jako minulost nebo jako okrajovou záležitost. Chci ukázat, že jsou to příběhy globální. Jejich váha plyne z jednoduchého poměru: původní obyvatelé tvoří zhruba 6,2 procenta světové populace, ale území, která dál obýváme, udržujeme a spravujeme, představují 25 procent souše planety a hostí značnou část pozemské biologické rozmanitosti. Význam téhle rozmanitosti pro budoucí přežití našeho druhu se nedá podceňovat. Podstatné přitom je, že jako vysvětlení zachovalé přírodní pestrosti se často uváděl „primitivismus” nebo „nedostatek technologií” připisovaný původním obyvatelům, novější studie ale ukazují, že ji ve skutečnosti vytvořila, ochránila a rozšířila mnohovrstevná a promyšlená domorodá péče o krajinu. Je proto zásadní naslouchat vědění, kulturním zvyklostem a zkušenostem těchto různorodých národů, v jejichž rukou se tento klíčový zdroj nejen udržel, ale dál se mu daří. Odhodlání chránit zemi a všechen život, který na ní žije (považujeme ho za své ne-lidské příbuzné: zvířata, rostliny, hory, vody), přitom často znamená ohrožení života. Podle dostupných zpráv jsou mezi unesenými a zavražděnými ochránci životního prostředí původní obyvatelé zastoupeni nepoměrně často.

Dnes je nás na světě zhruba 476 milionů lidí, kteří se hlásí k některému původnímu národu, společenství či komunitě, nebo jsou k nim přiřazováni. Naše společnosti v mnoha případech obývají tytéž kraje a daří se jim v nich už stovky, ne-li tisíce let. Často jsme žili mimo většinové národní kultury a bránili se tlaku, abychom se do nich úplně vstřebali, přesto jsme přispěli ke světovému kulturnímu i vědeckému rozvoji. Původní obyvatelé přidali do jídelníčků a lékáren celého světa kukuřici, čaj, brambory, arašídy, javorový sirup, chilli, quinou, avokádo, kakao, stévii, aspirin, chinin a další produkty. Přispěli také k rozvoji kanoistiky, kajakářství, lakrosu, hokeje, osvícenství, ústavního federalismu, právního pluralismu, víceplodinového zemědělství, péče o krajinu, botaniky i dalších oborů lidského snažení.

Světy původních obyvatel jsou stejně rozmanité jako naše jazyky, které tvoří většinu ze 7 000 řečí, jimiž se na světě dosud mluví. Ohrožuje je rasová a politická diskriminace i ekonomické vytlačování na okraj. Prostřednictvím programu Rising Voices, který patří ke Global Voices, podporujeme komunity domorodých aktivistů ve snaze získat své jazyky zpět, udržet je a zviditelnit.

Jazykoví aktivisté představují svou práci na summitu digitálního aktivismu mayských jazyků v mexickém Chiapasu v březnu 2026. Foto Jer Clarke (CC-BY-NC).

My, původní obyvatelé, žijeme v Arktidě, na pláních, v jehličnatých i deštných lesích, v pouštích, savanách, horách, na pobřežích, na ostrovech i v některých největších městech světa. Mexico City, Guatemala City, Winnipeg, Vancouver, Toronto, Barcelona, Sydney, Los Angeles, Auckland, Rio de Janeiro, Hokkaidó nebo Lima jsou dnes domovem tisíců, ne-li milionů původních obyvatel.

Původní obyvatelé sice na začátku tohoto století výrazně pokročili v tom, aby byli uznáni za svébytnou součást světového společenství, Valné shromáždění OSN přijalo v roce 2007 Deklaraci o právech původních obyvatel, přesto na nás dál tlačí vlády, nadnárodní firmy, těžařský průmysl, a dokonce i projekty na zachytávání uhlíku, větrné a solární parky nebo datová centra, abychom se vzdali kontroly nad využitím svých území. Ta jsou pořád vnímána jako „prázdná země”, a přesně tenhle princip ospravedlňoval kolonizaci a genocidu v nepříliš vzdálené minulosti.

Nástěnná malba s vlajkou původních obyvatel v australském Sydney. Foto Newtown graffiti na Flickru (CC BY-NC-SA 2.0).

Stejně jako pohledy mnoha jiných vyloučených komunit jsou i pohledy původních obyvatel zásadní pro budování lepších světů založených na rozmanitosti, vzájemných vztazích a reciprocitě. V hlavních médiích se ovšem téměř neobjevují, a když už ano, bývá výsledkem odlidštěný obraz zatížený rasistickými stereotypy, případně zjednodušováním, romantizací a exotizací. Naštěstí se to mění a srpnový tematický blok Global Voices má pomoct k tomu, aby víc lidí poznalo z první ruky domorodé hlasy, které patří do naší globální sítě.