Za hranicí protestu: lynčování davem a boj o reakci institucí v Bangladéši

„Lidé nemají jistotu, že se dočkají spravedlnosti.“

Původně publikováno na Global Voices

4. srpna 2024, Dháka. Lidé jásali poté, co premiérka Šajch Hasínová odstoupila a opustila zemi. Foto: Rafi Al Ahnaf (použito se svolením).

Tento příspěvek patří do zářijové série Global Voices Spotlight 2026 „Protest v demokracii“. Chceme v ní prozkoumat mnoho podob protestu, taktiky, jimiž mu státy berou legitimitu a potlačují ho, i složitý vztah mezi protestem a demokracií. Tuto práci můžete podpořit darem zde.

Násilí davů v Bangladéši přibývá. Podle zvláštní zpravodajky OSN pro svobodu projevu Irene Khanové k tomu přispívá neomezená beztrestnost. Organizace Ain o Salish Kendra (ASK), která v Dháce poskytuje právní pomoc a hájí lidská práva, ve své měsíční statistice porušování lidských práv uvedla, že mezi lednem a srpnem 2026 v Bangladéši davy ubily nejméně 154 lidí. ASK údaj sestavila z celostátních novin, zpravodajských webů a vlastní dokumentace.

V bangladéšské Pabně se 9. září 2026 ztratila ze své vesnice desetiletá Kamrunnahar Koli. O sedm dní později našli její tělo v rybníku nedaleko domova. Policie určila dva podezřelé, 17. září je zatkla a poslala do vazby.

Následující den se však před domem jednoho z obviněných shromáždily stovky lidí a za přítomnosti policie dům poničily.

Md Torikul Islam, velitel policejní stanice Pabna Sadar, řekl deníku The Daily Star, že se policisté snažili dav zvládnout, ale „malá jednotka tak velký dav nedokázala zastavit“. Policie odvedla členy rodiny podezřelého a zajistila cennosti, ale jak řekl, „zničení stavby jsme zabránit nedokázali“.

Širší vzorec

Útok zapadá do širšího vzorce, který dokumentují lidskoprávní organizace. Transparency International Bangladesh (TIB) ve svém hodnocení prozatímní vlády, která nastoupila po bangladéšském povstání v roce 2024, popsala rostoucí sklon brát spravedlnost do vlastních rukou a stále častější vytváření davů, které mají prosadit nějaký požadavek. V některých případech byly podle TIB tyto požadavky splněny. Organizace upozornila také na apatii policie, její neochotu plnit povinnosti a pochybnosti o schopnosti orgánů vymáhat právo.

Vzorec pokračoval i poté, co po parlamentních volbách v únoru 2026 nastoupila vláda s většinou BNP. TIB v hodnocení prvních sta dnů vlády uvedla, že v březnu a dubnu došlo po celé zemi k 69 až 80 případům davového násilí, při nichž zemřelo 31 až 42 lidí.

Bangladéšský televizní novinář Rifat Alam Risan zažil na vlastní kůži, jak rychle se dav dokáže obrátit proti jednomu člověku.

V prosinci 2025 přijel Risan do nemocnice Dhaka Medical College Hospital natočit záběry poté, co byl v Dháce postřelen politický aktivista a tehdejší nezávislý kandidát do parlamentu Šaríf Osmán bin Hádí. Útok na Risana při sběru zpráv tehdy zaznamenala i média.

Když 20. září 2026 v Dháce osobně mluvil s Global Voices, Risan řekl, že se situace změnila ve chvíli, kdy ho někdo z davu obvinil z podílu na Hádího postřelení.

„Někdo řekl: ‚On střílel na Hádího a teď se vrátil, aby zaútočil na nás.‘ Obvinění se davem rozšířilo a lidé, kteří se kolem shromáždili, na mě začali útočit, aniž by cokoli posoudili nebo zvážili,“ vzpomínal Risan.

„Zbili mě a vyhnali z nemocnice. V jednu chvíli jsem se zhroutil na silnici a ještě se mi snažili vzít telefon. Nakonec mě zachránil kolega, televizní reportér, a další novináři, kteří tam byli.“

Jamal Ruhany, další bangladéšský televizní novinář, popsal Global Voices 20. září 2026 po telefonu vzorec, který podle svých slov pozoroval na tom, jak se dav obrací proti jednotlivci.

„Nejdřív si jeden nebo dva lidé vyhlédnou konkrétního člověka. Jakmile ho jeden nebo dva napadnou, přidá se spousta dalších, kteří stojí poblíž,“ řekl Ruhany. „Ti, kdo bijí, často ani nevědí, jestli je ten člověk skutečně vinen, a napadený ani nemusí vědět, z čeho ho obviňují. Někdo prostě řekne ‚Zbijte ho‘ a stane se to.“

2. srpna 2024. Manik Mia Avenue, Dháka. Policie předtím zaútočila na demonstranty. Rozzuření demonstranti v odpověď zapalovali ohně v ulicích. Foto: Rafi Al Ahnaf. Použito se svolením.

Podněcování na sociálních sítích

Sociální sítě mohou násilí přidat další vrstvu.

Jedenáctého dubna 2026 se na Facebooku šířilo staré video s výroky, které měly údajně urážet islám. Pak přišel útok na súfijskou svatyni v bangladéšské Kuštii. Bengálský deník Prothom Alo uvedl, že šestatřicetisekundové video šířily tři facebookové stránky a čtyři osobní účty. Policie se o možnosti nepokojů dozvěděla kolem deváté ráno a kontaktovala místní předáky. Později toho dne svatyni napadlo přes sto lidí.

Jejího duchovního vůdce Abdura Rahmana, známého též jako Šamím al-Džahángír, ubili a rozsekali k smrti. Svatyni zdevastovali a zapálili.

Ruhany řekl, že davy nejsou závislé jen na sociálních sítích.

„Děje se to i přímo v terénu. Když vznikne nějaké hnutí, lidé vyjdou do ulic a tam se davy vytvářejí,“ řekl. „Sociální sítě ale svou roli hrají, zvlášť když se na Facebooku šíří nábožensky urážlivý příspěvek, vyvolá v lidech hněv a žene situaci k násilí.“

Následné vyšetřování vraždy otevřelo i otázky politických vazeb. Bratr oběti podal trestní oznámení, v němž jmenoval čtyři lidi a dalších 180 až 200 neznámých podezřelých. Podle The Daily Star byli mezi jmenovanými obviněnými bývalý předseda okresní organizace Islami Chhatra Shibir v Kuštii, který byl zároveň členem strany Bangladéš Džamáte islámí, místní aktivista Džamátu a místní předseda strany Bangladesh Khelafat Majlis. Zástupci Džamátu popřeli, že by se útoku účastnili jejich členové.

Čtyři dny po vraždě policie stále nezatkla nikoho ze čtyř jmenovaných obviněných. Do 1. května však v souvislosti s útokem zatkla čtyři podezřelé.

Případy z Pabny a Kuštie se vyvíjely odlišně. V Pabně policie na místě už byla, ale podle svých slov byla v přesile. V Kuštii policie věděla o možných nepokojích několik hodin před útokem. Dohromady oba případy otevírají otázky prevence i odpovědnosti.

Spravedlnost, která se nevymáhá

Ruhany spojuje jednání davů zčásti s tím, jak lidé vnímají justici.

„Lidé nemají jistotu, že se dočkají spravedlnosti,“ řekl. „Rozsudky padají, ale ne vždy se vykonávají. A přispívá k tomu i zdlouhavé soudní řízení.“

Jeho postřeh je jedním z vysvětlení, nikoli důkazem, že všichni účastníci davového násilí jednají ze stejného důvodu. Takové incidenty v Bangladéši vznikají za různých okolností, mimo jiné kvůli obvinění z trestného činu, tvrzením o urážce náboženství nebo snaze prosadit konkrétní požadavky.

Ruhany zpochybnil i připravenost policie.

„Policie už nemá takovou morálku jako před 5. srpnem,“ řekl. „A v oblastech, kde k davovému násilí dochází, policie často připravená není. Nevidíme, že by udržovala stálou pohotovost.“

Spoléhání Bangladéše na pouliční mobilizaci nezačalo povstáním v roce 2024. Shromáždění, stávky, blokády a pochody utvářejí politický život země po desetiletí a archiv lidskoprávních statistik ASK obsahuje záznamy o lynčování davem starší než deset let.

Červencové povstání v roce 2024 znovu ukázalo sílu masové pouliční mobilizace. Po týdnech protestů vedených studenty, které přerostly v širší hnutí, tehdejší premiérka Šajch Hasínová 5. srpna odstoupila a opustila Bangladéš.

11. července 2024, hnutí proti kvótám, Šáhbág, Dháka. Foto: Sabbirul Islam. Použito se svolením.

Pouliční protest a davové trestání ale nejsou totéž. Tento rozdíl se objevil i v reakci vlády. Ministr vnitra současné vlády Salahuddin Ahmed v únoru 2026 hned první pracovní den prohlásil, že davové akce nebudou tolerovány, zatímco zákonná setkání, shromáždění a další demokratické aktivity mohou pokračovat.

Problém se dostal i k soudům. Bangladéšský Vrchní soud 2. února 2026 na základě žaloby ve veřejném zájmu, kterou podala ASK, vyzval vládu, aby vysvětlila, proč by její selhání při předcházení a zvládání davových vražd a hromadného bití nemělo být prohlášeno za nezákonné. Soud se také ptal, proč by úřadům nemělo být nařízeno přijmout účinná zákonná opatření, která takovému násilí zabrání.

O šest měsíců později se vláda problémem stále veřejně zabývala. Ahmed 27. srpna v parlamentu prohlásil, že vláda vůči davovému násilí uplatňuje politiku „nulové tolerance“. Řekl, že trestat nebo fyzicky napadat někoho bez řádného soudního procesu je nezákonné, a zmínil opatření jako častější hlídky, zpravodajský dohled, instalaci kamer a sledování sociálních sítí v oblastech, které jsou považovány za rizikové.

V Bangladéši lidskoprávní organizace dál zaznamenávají úmrtí, Vrchní soud zpochybnil reakci státu a vláda slíbila přísnější postup. Zda se tyto sliby promítnou do předcházení útokům a do toho, aby případy postoupily od zatčení až k obžalobě, zůstává otevřenou otázkou.