Reformy náboru pracovníků z Bangladéše do Malajsie znovu otevírají staré otázky o ceně migrace

Opakované přerušování náboru vyvolává obavy o jeho průhlednost a o ochranu migrujících pracovníků před vykořisťováním.

Původně vyšlo na Global Voices

V sobotu 5. října 2024 podepsaly v Dháce bangladéšská Rada pro blaho výdělečně činných migrantů (Wage Earners Welfare Board) a malajsijská instituce PERKESO memorandum o spolupráci týkající se rozšíření pracovního trhu v Malajsii. Obrázek: Tiskový a informační odbor Bangladéše přes Wikipedii. Volné dílo.

Představitelé Bangladéše i Malajsie se opakovaně pokoušeli reformovat pracovní migraci mezi oběma zeměmi. Za více než tři desetiletí se nábor mnohokrát zastavil a zase obnovil.

Bangladéšský státní ministr pro místní samosprávu, rozvoj venkova a družstva Mir Shahe Alam ale 30. srpna 2026 oznámil, že Malajsie během šesti měsíců nabere zhruba 200 000 bangladéšských pracovníků a první odjezdy se čekají koncem září. Zmínil také plán vyslat 10 000 pracovníků, aniž by museli náklady na migraci nést sami.

O dva dny později ovšem mluvčí malajsijské vlády Fahmi Fadzil upřesnil, že číslo 200 000 pracovníků nepředstavuje oficiální stanovisko vlády. Upřesnění vneslo novou nejistotu do toho, v jakém rozsahu a kdy nábor proběhne.

Protichůdné signály přišly ve chvíli, kdy se obě země snažily nastartovat znovu migrační koridor, který provázejí opakovaná obvinění z přemrštěných náborových poplatků, kartelů náborových agentur a vykořisťování pracovníků.

Opakovaná otevření, opakovaná zastavení

Bangladéš poprvé uzavřel s Malajsií dohodu o organizovaném vysílání pracovníků v roce 1992. V roce 1994 následovala další, podle níž se mělo ročně nabírat 50 000 pracovníků, hlavně pro stavebnictví. Mezi lety 1992 a 1998 dostalo povolení k práci v Malajsii zhruba 307 000 Bangladéšanů. V roce 1997 se ale nábor zastavil kvůli nárůstu nepovolené migrace. Místní zprostředkovatelé si tehdy od pracovníků za legální migraci mohli účtovat 2 000 USD (asi 245 700 BDT) až 3 000 USD (asi 368 600 BDT).

Ve snaze omezit nekalé praktiky a náklady při náboru přešly obě vlády v roce 2012 na mezivládní model (model G2G). Program měl zpočátku nabrat asi 30 000 bangladéšských pracovníků pro malajsijské plantáže palmy olejné. Zaregistrovalo se přes 1,4 milionu lidí a pracovníci se vybírali losem. Model G2G náklady na migraci výrazně snížil, ale náborové cíle plnit nedokázal.

Později ho nahradil model G2G Plus. V jeho rámci, zavedeném v roce 2016, vybrala Malajsie jen 10 bangladéšských náborových agentur. Dohodnuté náklady na migraci sice činily asi 37 000–40 000 BDT (zhruba 300 až 325 USD), pozdější zprávy ale uváděly, že pracovníci ve skutečnosti platili v průměru kolem 300 000 až 400 000 BDT (zhruba 2 450 až 3 260 USD). Obvinění z kartelového spolčení agentur, vysokých nákladů a dalších nesrovnalostí nakonec vedla k tomu, že Malajsie v roce 2018 nábor znovu zastavila.

Nábor se obnovil po novém memorandu o porozumění podepsaném v prosinci 2021. Mezi lety 2022 a 2024 odešlo přes 101 náborových agentur do Malajsie 476 672 bangladéšských pracovníků. V červnu 2024 se však trh práce pro nové pracovníky z Bangladéše opět zavřel kvůli obavám z vysokých nákladů na migraci a z vykořisťování pracovníků.

Na pozadí těchto opakovaně zavíraných a otevíraných hranic vzkřísil poslední pokus o nový start náboru známou otázku: dokáže nové uspořádání snížit finanční zátěž pracovníků a zabránit problémům, které podkopaly dřívější náborové systémy?

Poslední fiasko

Bangladéšské ministerstvo pro blaho krajanů a zaměstnávání v zahraničí 28. srpna 2026 představilo širší uspořádání náboru, do něhož bylo zapojeno 338 subjektů. Malajsie přímo vybrala 25 náborových agentur a dalších 312 bylo schváleno jako přidružené. Zařazena byla i státní společnost Bangladesh Overseas Employment and Services Limited (BOESL).

V rámci téhož uspořádání Malajsie v zásadě souhlasila, že přijme 10 000 pracovníků bez jakýchkoli nákladů na jejich straně. Zájemci o migraci byli zároveň varováni, aby nic neplatili, nepodstupovali lékařské prohlídky a neodevzdávali pasy, dokud nedostanou oficiální pokyny.

To varování je nápadné ve srovnání s tím, jak dopadlo předchozí kolo náboru.

V červenci 2026 odebral Bangladéš licence 49 náborovým agenturám kvůli údajnému kartelovému spolčení a nesrovnalostem při náboru do Malajsie. Protikorupční komise tvrdila, že vyšetřované agentury vyslaly do Malajsie 267 276 pracovníků a vybraly na přemrštěných poplatcích přes 45,45 miliardy BDT (asi 370 milionů USD). Vládou schválené náklady na nábor činily 78 990 BDT (asi 645 USD), vyšetřovatelé však tvrdili, že někteří pracovníci zaplatili až pětinásobek. Obavy z vysokých náborových nákladů trvají i v novém kole: zdroje z oboru varují, že výdaje na migraci by mohly přesáhnout 600 000 BDT (asi 4 900 USD).

Finanční zátěž se netýká jen koridoru do Malajsie. Bangladéšský průzkum pracovních sil z roku 2024 zjistil, že migrující pracovníci utratili za nábor v průměru 463 000 BDT (asi 3 778 USD). Při průměrném měsíčním výdělku 42 599 BDT (asi 348 USD) jim splacení tohoto výdaje trvalo v průměru zhruba 10,9 měsíce.

U některých rodin ale finanční ztráta začíná ještě předtím, než pracovník Bangladéš vůbec opustí.

Platba za cestu, která se nikdy neuskutečnila

Pro dvaadvacetiletého pracovníka původem z bangladéšského Šerpuru začala finanční ztráta prací v zahraničí, na kterou nikdy nedorazil.

S Global Voices mluvil po telefonu a požádal o anonymitu. Řekl, že se na odchod do Malajsie začal chystat kolem roku 2024 poté, co se o pracovních příležitostech dozvěděl od místního zprostředkovatele. Než se celý proces zadrhl, utratila jeho rodina kolem 500 000 BDT (asi 4 079 USD). Peníze pocházely z úspor, z prodeje půdy a z půjček – asi 220 000 BDT (zhruba 1 795 USD) si půjčili na úrok.

Platby probíhaly postupně: za vyřízení víza, lékařské prohlídky a další výdaje. Velkou část procesu obstarával místní zprostředkovatel, ne přímo náborová agentura, a pracovník říká, že nedostal stvrzenky za všechny peníze, které zaplatil.

„Nejdřív říkali, že to potrvá dva tři měsíce, ale uběhlo šest sedm měsíců. Kdykoli jsem se ptal, jak to vypadá, zprostředkovatel mi řekl něco jiného, ale nikdy nic jasného. Prohlídku jsem už měl za sebou a pas jsem odevzdal. Nakonec mi řekli, že malajsijský trh se zavřel a víc se dělat nedá.“

To už ale byla celá částka zaplacená a finanční břemeno zůstalo na něm a jeho rodině.

„Myslel jsem, že odjedu do Malajsie, vydělám peníze a půjčku splatím. Jenže jsem odjet nemohl. Část peněz mi vrátili, ale zbytek pořád ne. Kdykoli volám, řeknou jen: ‚Dejte nám ještě trochu času.‘ Nevím, jak dlouho mám ještě čekat. Pořád jsem tady, ale pořád splácím dluh, který jsem si vzal, abych mohl odjet.“

Následky dopadly i na zbytek domácnosti. Jeho matka, která s Global Voices také mluvila po telefonu a požádala o anonymitu, řekla: „Manžel mi umřel už dávno. Měli jsme jen malý kousek půdy, tak jsem ho prodala. Taky jsem si půjčila na úrok a zbytek jsem pro syna nějak sehnala. Myslela jsem, že když odjede do ciziny a bude dobře vydělávat, všechno splatíme. Ale on odjet nemohl. A teď musíme dál platit úroky, ať máme na jídlo, nebo ne.“

Širší vzorec náborových dluhů

Zkušenost této rodiny zapadá do širšího vzorce vysokých náborových nákladů a zadlužení mezi Bangladéšany, kteří hledají práci v Malajsii. Výzkum nezávislé neziskové organizace Verité, která po celém světě prosazuje spravedlivé pracovní podmínky, zjistil, že pracovníci v migračním koridoru mezi Bangladéšem a Malajsií zaplatili na nákladech spojených s náborem v průměru asi 5 000 USD (zhruba 614 400 BDT) a cestu často financovali několika půjčkami. Ze zkoumaných pracovníků 73 procent vydávalo na splácení náborového dluhu nejméně polovinu měsíční mzdy a 43 procent uvedlo, že byli oklamáni ohledně výše mzdy.

Za jednu z hlavních příčin těchto nákladů se považuje role zprostředkovatelů. Studie Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) o náborových praktikách v Bangladéši zjistila, že zájemci o migraci se často spoléhají na subagenty a neformální zprostředkovatele, protože s náborovými agenturami mají jen málo přímého kontaktu nebo oficiálnímu postupu úplně nerozumějí. Jako klíčový krok ke snížení nákladů na migraci studie označila omezení nepovoleného zapojení takových zprostředkovatelů.

Další studie IOM o zadlužení migrantů zjistila, že nedostatek informací o oficiálních migračních cestách může budoucí pracovníky dohnat ke zprostředkovatelům, kteří si účtují vysoké poplatky. Mezi faktory, které zadlužení migrantů prohlubují, zařadila i omezený přístup k formálnímu financování a k právní nápravě.

Co zůstává v novém kole náboru nejasné

Zatímco Bangladéš a Malajsie směřují k obnovení náboru, klíčové podrobnosti procesu zůstávají nevyřešené. Do 30. září 2026 začala bangladéšská vysoká komise v Kuala Lumpuru ověřovat dopisy s poptávkou po pracovnících, vláda ale ještě neoznámila konečné náklady na nábor, harmonogram odjezdů ani celý postup. Ministr pro blaho krajanů a zaměstnávání v zahraničí Ariful Haque Chowdhury řekl, že oficiální oznámení přijde brzy.

Struktura nového uspořádání si vysloužila kritiku i zevnitř náborového odvětví. Někteří členové Bangladéšské asociace mezinárodních náborových agentur (BAIRA) tvrdili, že 312 přidružených agentur by mělo mít přímý přístup do malajsijského Centralizovaného systému správy zahraničních pracovníků (Foreign Workers Centralised Management System), místo aby se při vyřizování pracovníků musely spoléhat na 25 hlavních agentur. Jiní náboráři obavy z obnovení kartelu odmítli s tím, že přidružené agentury mohou poptávku po pracovnících získat a pracovníky nabírat i tak.

V listopadu 2025 vyjádřili experti OSN pro lidská práva znovu znepokojení nad pokračujícím vykořisťováním, klamáním a prohlubující se dluhovou nevolí bangladéšských migrujících pracovníků v Malajsii. Vyzvali obě vlády, aby nahlášená zneužívání vyšetřily, zajistily účinnou nápravu včetně odškodnění a oddlužení, posílily dohled nad náborovými praktikami a spolupracovaly na rozbití vykořisťovatelských náborových sítí.

Náborový koridor se také opakovaně zastavoval kvůli vracejícím se obviněním z kartelů, přemrštěných náborových nákladů a vykořisťování pracovníků. Malajsie nábor bangladéšských pracovníků zastavila v roce 2018 po sporech kolem systému s omezeným počtem agentur a znovu v červnu 2024 kvůli obavám z přemrštěných nákladů na migraci a z pracovníků, kteří přijeli, ale práci neměli. Opakovaná přerušení znovu oživila pochybnosti, zda uspořádání s omezeným okruhem agentur dokážou zajistit průhlednost a ochránit pracovníky před vykořisťováním.

Malajsijská vláda mezitím agentury varovala, aby nevybíraly peníze ani pasy, dokud nebudou vydány oficiální pokyny. Výzkumník migrace Shariful Hasan deníku The Daily Star také řekl, že každé znovuotevření by mělo jasně stanovit, kdo nábor řídí, kolik musí pracovníci zaplatit a kdo nese odpovědnost, když nastanou problémy.

Bangladéš a Malajsie uzavřely během let několik mezivládních dohod, ale problémy jako kartely agentur, přemrštěné náborové náklady a porušování lidských práv zůstávají nevyřešené. Peníze, které migranti posílají domů, jsou pro bangladéšskou ekonomiku významnou oporou, a přesto migrující pracovníci dál nesou vysoké lidské i finanční náklady. To ukazuje, jak naléhavě jsou potřeba reformy obou vlád, které budou průhledné a postavené na právech a ochraně pracovníků.