Mladí Japonci hledají nové cesty k mírovému aktivismu, zatímco v Tichomoří roste napětí

Mladí aktivisté mění protest v něco přístupného, osobního a nehierarchického

Původně publikováno na Global Voices

Tattsuův „obědový protest v parku Hibija“. Každé pondělí a pátek během polední pauzy rozloží v parku Hibija na modrou plachtu transparenty o vládní politice, od zdravotnictví po otázky míru, a zve kolemjdoucí, aby si k němu přisedli a u oběda si popovídali. Foto: Jo Carter. Použito se svolením.

Tento text je součástí zářijové série Global Voices Spotlight 2026 „Protest v demokracii“. Chceme v ní prozkoumat rozmanité podoby protestu, taktiky, kterými je státy zpochybňují a potlačují, i složitý vztah mezi protestem a demokracií. Tuto práci můžete podpořit darem zde.

Patnáctého srpna 2026 uplynulo 81 let od konce druhé světové války. Spojenci ten den slavili vítězství nad mocnostmi Osy včetně Japonska. V Japonsku datum vyvolává složité kolektivní emoce. Pro některé Japonce je to chvíle k hluboké reflexi válečného násilí, kterého se jejich země dopustila. U jiných výročí probouzí lítost, bolest nebo pocit ponížení, protože válka a atomové bomby, které ji ukončily, vzaly život statisícům jejich krajanů.

Letošní výročí připadlo na dobu, kdy japonská premiérka Sanae Takaičiová v rámci svého širšího pravicově laděného programu prosazuje změnu pacifistické poválečné ústavy, tedy odklon od přísně pacifistického rámce.

Japonští míroví aktivisté si mezitím den připomněli řadou akcí a shromáždění. Global Voices se několika z nich zúčastnily a pozorovaly, jak se japonský mírový aktivismus posouvá od ideologičtějšího, často konfrontačního a hierarchického přístupu starší generace k osobnějšímu, přístupnějšímu přístupu mladých lidí, který se opírá o popkulturu.

Akademická levice

První akcí bylo levicové sympozium „81. rok poválečné éry: dialog o zastavení rozpadu demokracie“, které 15. srpna uspořádalo Občanské kulturní fórum v Japonském vzdělávacím centru. To leží pár kilometrů od svatyně Jasukuni — sporného místa, které Čína, Korea i japonská levice kritizují za to, že do své „Knihy duší“, čestného seznamu lidí, kteří zasvětili život japonské společnosti, zařadila jména více než tisíce odsouzených válečných zločinců z druhé světové války.

Diskusi zahájili tři profesoři Tokijské univerzity se svým kritickým pohledem na současnou krizi občanské společnosti v Japonsku.

Profesor Tecuja Takahaši, známý kritik japonského nacionalismu, upozornil, že japonsko-americká bezpečnostní smlouva z roku 1951, která americkým ozbrojeným silám zaručuje přístup na japonskou pevninu, do vzdušného prostoru i na moře za účelem společné obrany, vedla ke „kolonizaci“ Okinawy. Velká část ostrova připadla americké armádě a původní obyvatelé přišli o půdu i o práva.

Takahaši vytkl liberální levici na pevnině, že Okinawany nechala na holičkách, protože se nepostavila strukturální diskriminaci menšinových občanů.

81. rok poválečné éry: dialog o zastavení rozpadu demokracie. Foto: Jo Carter. Použito se svolením.

Sál se 156 místy byl plný a někteří celé tři a půl hodiny stáli. Naprostou většinu účastníků tvořili vzdělaní důchodci od šedesáti let výš, kterým akademická debata o složitých tématech, jako je geopolitika nebo poválečná politická teorie, nedělala potíže.

Někteří účastníci vyjádřili znepokojení nad tím, jak málo mladých tváří v sále sedí. Socioložka Juki Hondová to vysvětlila tím, že mladou generaci drtí beznaděj z nespravedlivé společnosti:

今の若い人たちは将来への不安から権威主義的になっています。自分が生き残ることに必死なあまり、強者におもねり、弱者を叩くようになってしまっています。

今の若い人たちは将来への不安から権威主義的になっています。自分が生き残ることに必死なあまり、強者におもねり、弱者を叩くようになってしまっています。

Beznaděj žene mladé lidi k autoritářství. Dnes zoufale bojují o přežití a často skončí tak, že se podbízejí mocným a šlapou po slabých.

Beznaděj žene mladé lidi k autoritářství. Dnes zoufale bojují o přežití a často skončí tak, že se podbízejí mocným a šlapou po slabých.

Vyhrocené pouliční protesty

Téhož dne se v okolí svatyně Jasukuni konala řada protestů — mimo jiné jeden pořádaný konzervativními skupinami, které volaly po „úctě k hrdinným duším padlých“, a další, který svolaly protiválečné levicové skupiny s heslem „slib nevedení války a míru“.

Okinawský aktivista Takamacu Gušiken, přezdívaný „lovec kostí“, protože téměř 40 let prohledává jeskyně na jihu Okinawy a hledá ostatky vojáků z bitvy o Okinawu, držel symbolickou hladovku. Protestoval tak proti vládnímu plánu přesunout leteckou základnu americké námořní pěchoty Futenma na nové místo v Henoku, což by si vyžádalo rozsáhlé zavážky půdy pískem z jižní Okinawy. Na jihu ostrova přitom dosud leží mnoho nevyzvednutých ostatků a Gušiken tvrdí, že projekt je neuctivý k mrtvým na obou stranách bitvy.

Během bitvy o Okinawu (1. dubna až 22. června 1945) zahynulo nebo bylo po porážce dohnáno k sebevraždě nejméně 149 425 Okinawanů a jejich ostatky dosud nebyly vyzvednuty. Gušiken zahájil první hladovku v roce 2021, kdy byl plán přesunu zveřejněn.

Takamacu Gušiken. Foto: Jo Carter. Použito se svolením.

V předvečer výročí konce druhé světové války, 14. srpna, vyjádřil Gušiken na akci „Promlouvá Takamacu Gušiken: Už žádná bitva o Okinawu, už žádná válka“ obavy z premiérčiných výroků o Tchaj-wanu a z toho, co znamenají pro Okinawu:

私たちは戦争が起きたら死ねと言われているんです。[…]台湾有事が起きたら沖縄本島は屋内避難せよと言われています。人口が多いから避難させられないということです

私たちは戦争が起きたら死ねと言われているんです。[…]台湾有事が起きたら沖縄本島は屋内避難せよと言われています。人口が多いから避難させられないということです

V podstatě nám říkají, že když vypukne válka, máme umřít. […] Kdyby došlo ke krizi kolem Tchaj-wanu, kvůli velkému počtu obyvatel hlavního ostrova Okinawy nás nebude možné evakuovat mimo prefekturu.

V podstatě nám říkají, že když vypukne válka, máme umřít. […] Kdyby došlo ke krizi kolem Tchaj-wanu, kvůli velkému počtu obyvatel hlavního ostrova Okinawy nás nebude možné evakuovat mimo prefekturu.

Připomněl výrok amerického ministra obrany Peta Hegsetha z března 2025, že „Japonsko by bylo v první linii jakékoli krize, které bychom mohli v západním Tichomoří čelit“, a vyzval mladou generaci, aby válku viděla optikou lidských životů, a ne geopolitických zájmů.

Patnáctého srpna, když se Gušiken blížil ke svatyni Jasukuni, mu pravicový aktivista zastoupil cestu a jeho i jeho tým zatlačil do malého kouta svahu.

Odpoledne došlo k další konfrontaci. Padesát aktivistů z Hantenrenu (Protimonarchistického sdružení) pořádalo u svatyně svůj každoroční protest a skupina pravicových demonstrantů na ně zaútočila s diskriminačními nadávkami jako „Korejci, táhněte domů!“ nebo „ty stará babo“. Nakonec musela zasáhnout policie a obě skupiny od sebe oddělit.

Japonští policisté zasáhli, když se pravicoví demonstranti přiblížili k protiválečným aktivistům. Foto: Jo Carter. Použito se svolením.

Mladí si hledají vlastní cestu k míru

Mnoho mladých Japonců akademické debaty ani pouliční střety nelákají a připadají jim vzdálené. Neznamená to ale, že by jim politika a otázky míru byly lhostejné.

Mladý aktivista Tattsu (@kizuki11674) si například vymyslel vlastní strategii, jak politickou angažovanost zpřístupnit. Každé pondělí a pátek během polední pauzy rozloží v parku Hibija na modrou plachtu transparenty o vládní politice, od zdravotnictví po otázky míru, a zve lidi, aby si k němu přisedli a u oběda si popovídali. Park má silný symbolický význam a považuje se za první japonský lidový park, protože se v něm v roce 1905 konal první velký sociální protest proti císařskému státu. Tattsu svůj aktivismus nazývá „obědový protest v parku Hibija“ — je to způsob, jak vyhrocenou politickou debatu proměnit v klidný, přátelský rozhovor.

Třináctého srpna Tattsu Global Voices vysvětlil, proč to dělá:

街頭演説やスタンディングは、常に嫌がらせや理不尽な質問に晒されます。特に政権に反対するとき、反対派は「じゃあ代替案を出せ」と要求してきます。これが、人々がデモに参加するハードルを上げています。

街頭演説やスタンディングは、常に嫌がらせや理不尽な質問に晒されます。特に政権に反対するとき、反対派は「じゃあ代替案を出せ」と要求してきます。これが、人々がデモに参加するハードルを上げています。

Projevy na ulici nebo stání na chodníku nás vždycky vystavují obtěžování a absurdním otázkám. Hlavně když člověk vystoupí proti vládě, odpůrci se často snaží vyvolat hádku: „Tak jakou máš alternativu?“ To lidem zvedá laťku, aby se k protestům přidali.

Projevy na ulici nebo stání na chodníku nás vždycky vystavují obtěžování a absurdním otázkám. Hlavně když člověk vystoupí proti vládě, odpůrci se často snaží vyvolat hádku: „Tak jakou máš alternativu?“ To lidem zvedá laťku, aby se k protestům přidali.

Je přesvědčený, že obyčejní lidé by se měli zapojovat do politického uvažování bez ohledu na to, kolik toho vědí. Tattsuovy transparenty vládu přímo nekritizují. Používají estetiku mangy nebo popkultury a jejich vzkazy míří na osobní volby a jejich důsledky, například:

私が戦争で傷ついて欲しく無いと願う人々の中にはあなたの事も含まれています

私が戦争で傷ついて欲しく無いと願う人々の中にはあなたの事も含まれています

Přeju si, aby lidé, na kterých mi záleží, nebyli ve válce zraněni — a to přání platí i pro tebe.

Přeju si, aby lidé, na kterých mi záleží, nebyli ve válce zraněni — a to přání platí i pro tebe.

黙っていればそのまま。声を上げれば社会は動く。

黙っていればそのまま。声を上げれば社会は動く。

Mlčením se nic nezmění. Ozvi se a společnost se pohne.

Mlčením se nic nezmění. Ozvi se a společnost se pohne.

Tento posun od stranických dogmat k osobní autonomii zdůraznil i účastník obědového protestu v parku Júiči Nakata, který se stal mírovým aktivistou v roce 2015, když Abeho vláda prosadila zákony o míru a bezpečnosti:

ネットの普及によりデモ活動は政治家の手を離れましたが、ネットでの連帯だけでなく、人と人との対面での対話が必要です。

ネットの普及によりデモ活動は政治家の手を離れましたが、ネットでの連帯だけでなく、人と人との対面での対話が必要です。

S rozšířením internetu se demonstrace vymkly politikům z rukou. Teď ale kromě solidarity na síti potřebujeme i rozhovor mezi občany tváří v tvář.

S rozšířením internetu se demonstrace vymkly politikům z rukou. Teď ale kromě solidarity na síti potřebujeme i rozhovor mezi občany tváří v tvář.

Protiválečné shromáždění 15. srpna u Jižní brány stanice Šindžuku v centru Tokia. Foto: Jo Carter. Použito se svolením.

Tattsu není sám: mladí aktivisté mění protest v něco přístupného, osobního a nehierarchického. Tento trend, kdy lidé oceňují účast z vlastní svobodné vůle, byl patrný i na protiválečném shromáždění 15. srpna u Jižní brány stanice Šindžuku. Přišli lidé všech věkových skupin i pohlaví a mnozí nesli svítící tyčinky, jaké se nosí na koncerty idolů, a pestrobarevné transparenty v popovém stylu, vypůjčeném z populární fanouškovské kultury.

Foto: Jo Carter. Použito se svolením.

Jedna účastnice měla na sobě ceduli s nápisem „Obyčejná občanka: nejsem členkou žádné politické strany.“ A opravdu, na rozdíl od běžných politických shromáždění stálo asi sto lidí v kruhu a podávalo si mikrofon v otevřeném formátu, kde mohl promluvit kdokoli. Vzkazy, většinou od mladších řečníků, mířily rovnou na city: „Chci si dál v klidu užívat akční filmy plné násilí — takže žádnou válku.“ „Mám dva středoškoláky. Na bojiště je nepošlu. Nezabíjejte děti! Nezabíjejte dospělé! Nezabíjejte nikoho!“

Atmosféra byla uvolněná a povzbudivá. Mnozí vystoupili proti názoru politiků, že jaderné zbraně jsou v dnešním globálním napětí klíčovým prostředkem odstrašení.

Jedna dlouholetá účastnice, která byla odpoledne i na akademickém sympoziu, sledovala kruh s otevřeným mikrofonem a se slzami v očích žasla:

かつてのデモは、労働組合が作ったプラカードをかかげて、指示されたスローガンを復唱するだけでした。 でも今は、ここにたくさんの若い人がいて、みんなが自分の言葉で話している。本当に素晴らしいことです。

かつてのデモは、労働組合が作ったプラカードをかかげて、指示されたスローガンを復唱するだけでした。 でも今は、ここにたくさんの若い人がいて、みんなが自分の言葉で話している。本当に素晴らしいことです。

Dřív protest znamenal jen držet transparenty od odborů a opakovat hesla, která vymyslely odbory. Ale teď je tu tolik mladých lidí… Vidět, jak tu všichni mluví vlastními slovy, je nádherné.

Dřív protest znamenal jen držet transparenty od odborů a opakovat hesla, která vymyslely odbory. Ale teď je tu tolik mladých lidí… Vidět, jak tu všichni mluví vlastními slovy, je nádherné.