Thajské studentské hnutí založilo „Divadlo naděje“ a z jeviště udělalo nové bojiště

„Špatní studenti“ v roce 2020 vedli protesty za demokratické reformy

Původně vyšlo na Global Voices

Scéna z muzikálu „Ribbon Club“. Foto: Hope Theatre. Zdroj: Prachatai, obsahový partner Global Voices. Použito se svolením.

Tento článek od Tary Abhasakunové vydal Prachatai, nezávislý zpravodajský web v Thajsku. Upravenou verzi znovu vydalo Global Voices v rámci dohody o obsahovém partnerství. Je také součástí zářijové série Global Voices z roku 2026 „Protest v demokracii“. Toto zpravodajství můžete podpořit darem zde.

Thajská „Organizace špatných studentů“ (Bad Student) se v uplynulém roce chopila nového nástroje, jak zpochybnit zdánlivě neprolomitelná kulturní a vzdělávací tabu: divadla.

V roce 2025 organizace založila Hope Theatre (Divadlo naděje), aby otevřela debatu o dlouho zažitých thajských kulturních normách a zvyklostech, zvlášť těch, které se týkají vzdělávání a práv studentů. Mezi témata, do kterých se pustila, patří tělesné tresty, zákaz zpochybňovat učitele, povinné školní uniformy a povinnost dodržovat předpisy o účesech.

V září 2025 uvedlo Hope Theatre své první představení, muzikál „Ribbon Club“. Točí se kolem čtyř studentů, kteří se snaží odhalit pravdu o záhadné smrti spolužáka na akademii magie podobné Bradavicím z Harryho Pottera. Na popud Jinny, jedné z nejlepších studentek školy, se studenti scházejí a mluví o instituci, jejích strnulých pravidlech, o tom, jak proti nim učitelé používají násilí, i o identitách, které jsou nuceni přijmout.

Jak vysvětlil osmnáctiletý Thamjuthi Thiangtham, který nedávno dokončil první ročník na Čulalongkornově univerzitě a pracuje jako redaktor Organizace špatných studentů: „Začali jsme otázkou násilí v prostředí thajských škol… autoritářství a násilí namířeného proti životům a svobodám studentů.“

Měl na mysli dlouholeté používání tělesných trestů v thajských školách. Oficiálně byly zakázány v březnu 2025, zákon se ale důsledně nevymáhá. Thamjuthi uvedl, že jeho organizace za poslední rok obdržela přes 200 hlášení o porušování práv studentů, mimo jiné o tělesných trestech, psychickém týrání a diskriminaci LGBTQ+ studentů.

Thajští učitelé se dodnes často dostávají do zpráv kvůli fyzickým trestům. V červnu 2025, tři měsíce po zavedení zákazu, nechal jeden bangkokský učitel studenta udělat 200 dřepů za pozdě odevzdaný domácí úkol. V únoru 2026 skončil jiný student v nemocnici poté, co mu učitel nařídil udělat 800 dřepů, protože neodevzdal úkol.

Když studentští herci otevřeli toto téma na jevišti, mohli promluvit o násilí, které zažívají jejich vrstevníci. A mohli se také kouzly bránit násilným učitelům.

Další téma, které muzikál „Ribbon Club“ otevírá, je potlačování otázek a debaty ve třídě. Postavy ve hře mají zvláštní místnost, kam mohou chodit k otevřeným rozhovorům, podobnou té, v níž se Harry Potter a jeho přátelé tajně scházeli a cvičili se proti černé magii poté, co je zkorumpovaná učitelka odmítla učit. Místnost dává studentům bezpečný prostor, kde se mohou vymanit z přísných školních pravidel. Uvnitř mohou mluvit o čemkoli, s přáteli se ptát, zpochybňovat a debatovat. Podle Thamjuthiho je to osvobozuje k tomu, „aby otevřeně zpochybnili mocenskou strukturu školy“.

Místnost je dějový prvek, který zpochybňuje kulturní představy o tom, co dělá „dobrého studenta“. V thajské společnosti, řekl Thamjuthi, „ideální“ studenti nemají jen studijní schopnosti; poslouchají učitele a nekladou otázky. „Naopak student, který má odvahu se ptát a nesouhlasit, je považován za drzého… a označen za špatného.“ Když se ale ve hře „dobří“ a „špatní“ studenti v tajné místnosti setkají a mluví spolu, zjistí, že mezi nimi žádné rozdíly nejsou.

Ve světě „Ribbon Clubu“ slouží jako měřítko dobrého studenta magie. Cokoli s ní nesouvisí, se považuje za zbytečné. Od studentů se čeká, že budou magii používat každý den, jinak se podle prastaré víry stane nějaká velká katastrofa. Myšlenka použít magii jako symbol měla podle Thamjuthiho pomoci divákům mimo Thajsko, kteří kontext thajského školství tolik neznají, porozumět tématům hry. V publiku byli i zástupci švédského velvyslanectví a také několik Číňanů a Američanů.

Podle Thamjuthiho tvořili zhruba 80 procent publika mladí lidé, kteří už s poselstvím a kritikou Hope Theatre souhlasili. Zbytek byli starší lidé, kteří s poselstvím hry souhlasili, ale nemuseli nutně podporovat přímý protest. Mladší diváci divadelní skupině děkovali, že jim dodala optimismus a naději na změnu v thajských školách. Pokud jde o starší, i když hra „pro ně nebyla dost slušná“, sklidilo úsilí Hope Theatre chválu od některých z nich, včetně jednoho velmi konzervativního ředitele střední školy. Thamjuthiho zaujalo, že „umění má moc přimět lidi, i ty, kdo možná nestojí na naší straně, aby nám víc věřili“.

Příští představení Hope Theatre se nejspíš uskuteční koncem roku 2026 nebo začátkem roku 2027. Scénář zatím nemají, ale Thamjuthi řekl, že se bude zabývat tvrdou soutěží o přijetí na nejlepší thajské školy. Jedním z rozpracovaných nápadů je reality show nebo soutěžní pořad, v němž studenti musí urputně soupeřit, aby dokázali své schopnosti. Podle Thamjuthiho „soutěžící mohou udělat cokoli, ať je to správné, nebo ne, aby vyhráli cenu“.

Od vrcholu thajských protestů mládeže v letech 2020–2022 studentské hnutí z velké části utichlo. V roce 2020 vedla organizace Bad Student řadu protestů za práva studentů a za ochranu před přísnými předpisy o uniformách, pravidly pro účesy a násilnými učiteli. Jejich protesty často zahrnovaly kostýmy a tvořivé projevy, třeba písně z japonského kresleného seriálu „Hamtaro“. Odehrávaly se uprostřed širšího protestního hnutí, které žádalo reformu thajského článku 112, jenž zakazuje kritiku monarchie. Thamjuthi poznamenal, že Bad Student se nevěnuje celostátním politickým otázkám, jako jsou politické strany, ústava nebo justice. K širšímu protestnímu hnutí ale podotkl, že v důsledku následných vládních zásahů „většina našich vůdců protestů musela odejít do zahraničí… s negativními důsledky pro hnutí“.

Thamjuthi i přes výsledky letošních voleb dál doufá ve změnu. Upozorňuje, že „Bad Student“ se stal v celé zemi známým pojmem a už nemá negativní nádech. „Když jste ve škole špatný student, možná je to tím, že jste rebel. Možná je to tím, že máte odvahu zpochybnit učitele nebo se postavit jeho moci,“ řekl.

Hlavní výzvou Hope Theatre jsou podle Thamjuthiho peníze. Loni měla iniciativa to štěstí, že získala podporu od Švédské agentury pro mezinárodní rozvojovou spolupráci (SIDA). Teď si ale musí najít nový zdroj financování. Není to snadné. „Pracovat v téhle společnosti se studenty, pracovat s mládeží na podpoře demokracie… na to si troufne málo dárců nebo firem.“

Hope Theatre navazuje na to, jak studentské hnutí sází na umění a kulturu. Na začátku organizace zobrazovala konzervativce jako dinosaury a šířila heslo „sbohem, dinosauři“. Bad Student také dával studentům komiksové příručky, které jim pomáhají porozumět jejich právům. Jedním z jejich dřívějších uměleckých počinů byl i překlad písní z muzikálu „Matilda“ do thajštiny, aby vysvětlily práva žáků.