Norský Telenor čelí žalobě za předání dat zákazníků barmské juntě

Státní firma je obviněna z napomáhání zločinům proti lidskosti

Původně vyšlo na Global Voices

Telenor působil v Myanmaru v letech 2014 až 2022. Foto: Bjoertvedt. Zdroj: Wikipedie. CC BY-SA 4.0

Text patří do říjnové série Global Voices „Big Tech a autoritářství“ (2026). Zkoumáme v ní, jak velké technologické firmy autoritářským vládám pomáhají i jak jim překážejí a jak tyto volby dopadají na globální Jih. Tuto práci můžete podpořit darem zde.

Nadnárodní telekomunikační společnost Telenor se sídlem v Norsku čelí obvinění, že předala citlivá data zákazníků vojenské vládě v Myanmaru.

Pokud žalobci uspějí, půjde o vůbec první případ, kdy bude telekomunikační firma pohnána k odpovědnosti za to, že data uživatelů neochránila před zneužitím autoritářským režimem.

Telenor působil v Myanmaru v letech 2014 až 2022 a měl 18 milionů zákazníků. Po převratu v únoru 2021 se dostal pod tlak, protože junta žádala, aby se podřídil jejím příkazům ke sledování a blokování obsahu. Telenor se rozhodl ze země odejít. Občanské organizace ale ostře protestovaly, že místní pobočka bude prodána firmě napojené na juntu.

V prosinci 2024 podala aktivistická skupina Justice For Myanmar v Norsku na Telenor stížnost pro porušení zákona o sankcích. Norsko ji odmítlo, v říjnu 2025 však byla podána znovu a rozšířena o obvinění z napomáhání zločinům proti lidskosti.

Norský stát vlastní v Telenoru 54procentní podíl. V prosinci 2025 zahájil norský parlament vyšetřování činnosti Telenoru v Myanmaru. Předseda parlamentního kontrolního výboru řekl: „Musíme odhalit, jak mohla firma ve vlastnictví státu spolupracovat s brutálním vojenským režimem [tím, že mu předávala] údaje o zákaznících z řad [myanmarské] opozice.“

V dubnu 2026 podali občané Myanmaru v Norsku na Telenor hromadnou občanskoprávní žalobu za to, že juntě poskytl jejich citlivé osobní údaje. Podle žaloby firma režimu předala nejméně 1 253 telefonních čísel. Mezi daty byly také výpisy hovorů, údaje o poloze, jména, adresy, čísla průkazů a účty na Facebooku i v bankách propojené s mobilními čísly.

Mezi žalobci je Tha Zin, vdova po rapperovi a poslanci Phyo Zeya Thawovi, kterého junta zatkla na základě vykonstruovaného obvinění, odsoudila a později popravila. Tha Zin uvedla, že jejího manžela zatkli hned poté, co junta získala přístup k údajům o jeho účtu.

Přišla jsem o manžela. Není to jen tak, že žena ztratí muže. Je to ztráta i pro hnutí. A ztráta pro demokracii, protože můj muž byl oddaný demokracii a byl vůdcem mladých. Jeho ztráta je ztrátou pro celou zemi.

Advokát Jan Magne Langseth shrnul obsah žaloby.

Telenor ASA v Norsku zjevně přispěl k praxi předávání dat uživatelů, přestože tím zákazníky v Myanmaru vystavoval rizikům. Máme důkazy o případech, kdy tým v centrále výslovně doporučil data předat.

V září 2026 provedla norská národní kriminální policie spolu s vnitřní bezpečnostní službou v souvislosti s obviněními domovní prohlídku v kancelářích Telenoru.

Mluvčí Justice For Myanmar Yadanar Maung rozhodnutí norských úřadů Telenor vyšetřovat přivítala.

To, že Telenor předal špehovací software firmě napojené na armádu a sdílel citlivá data s vojenskou juntou, je rozsáhle zdokumentováno. Doufáme, že to konečně povede k odpovědnosti za škody, které Telenor lidem v Myanmaru způsobil svým jednáním i nebezpečným odchodem ze země.

Telenor v několika vyjádřeních pro média uvedl, že s úřady při probíhajícím vyšetřování spolupracuje. Dodal, že musel chránit své zaměstnance v Myanmaru.

Odmítnutí požadavků vojenských úřadů mohlo v Myanmaru v nejhorším případě vést k uvěznění, mučení nebo trestu smrti. Telenor Myanmar neměl skutečnou volbu. Nemohli jsme hrát ruskou ruletu se životy svých zaměstnanců.

Totéž zopakoval ředitel vztahů s médii Telenoru David Fidjeland.

Našim zaměstnancům hrozilo uvěznění, mučení nebo trest smrti, kdyby příkazy vojenských úřadů neuposlechli. Dospěli jsme k závěru, že nemáme skutečnou volbu a že nemůžeme ohrozit životy svých lidí.

Telenor brutalitu junty uznal, trval ale na tom, že bezpečnost jeho zaměstnanců nesmí být ohrožena.

Telenor uznává, že náležitá péče v oblasti lidských práv musí brát ohled na všechny nositele práv. Tváří v tvář brutální síle armády však Telenor zastává názor, že zaměstnavatel nemůže vydávat pokyny, které by přímo ohrozily životy zaměstnanců.

Občanské organizace označily vyšetřování za krok vpřed v boji proti beztrestnosti. Organizace Civicus uvedla, že firmy nesmějí umožňovat porušování lidských práv.

Případ Telenoru může beztrestnost zpochybnit. Měl by demokratickým státům i firmám, které v nich sídlí, připomenout, že jejich spoluúčast na zvěrstvech junty může vyjít najevo. A měl by dodat nový impuls snahám občanské společnosti pohnat státy i firmy k odpovědnosti.

Faiz Naeem, analytik pro asijsko-pacifický region z organizace Access Now, dodal, že případ Telenoru firmám připomíná, že jejich závazky vůči uživatelům nekončí odchodem ze země pod vládou autokratického režimu.

Rozhodnutí vyšetřovat Telenor pro zločiny proti lidskosti by mělo být budíčkem pro každou technologickou a telekomunikační firmu, která působí v rizikovém prostředí: odchod z trhu neznamená, že za sebou necháte i odpovědnost za lidská práva.

Hromadná občanskoprávní žaloba požaduje odškodné 9 000 eur (zhruba 10 500 dolarů) na každého zákazníka.