Hnutí zpoza obrazovky

Protest online, nebo na ulici — jak moc funguje?

Původně publikováno na Global Voices

Obrázek: Gerd Altmann, Pixabay. Použito v souladu s licencí Pixabay.

Tento příspěvek je součástí zářijové série Global Voices Spotlight 2026 s názvem „Protest v demokracii“. Chceme v ní prozkoumat mnoho podob protestu, taktiky, jimiž mu státy berou legitimitu a potlačují ho, i složitý vztah mezi protestem a demokracií. Tuto práci můžete podpořit darem zde.

Rostoucí obliba a stále širší využívání sociálních sítí změnily způsob, jakým se lidé vyjadřují. Kdysi protest znamenal vyjít do ulic s transparenty a skandovat hesla. Dnes se dá podobná činnost přenést do virtuálního prostoru. Poselství a hesla putují v podobě hashtagů, digitálních plakátů nebo videí na nejrůznějších sociálních sítích. Události jako Arabské jaro nebo hnutí Occupy jev online protestu ještě posílily.

Obojí přece funguje, ne?

Jaký je rozdíl mezi protestem online a offline? Podle antropoložky Yatun Sastramidjajové, která o tom psala pro Amsterodamskou univerzitu, žádný podstatný rozdíl není — kromě prostředí, tedy skutečného světa proti virtuálnímu. Navzdory odlišnému místu dokážou obě formy mobilizovat davy, dát průchod názorům a navzájem se podpořit. Protest, který začne na internetu, se může přelít do ulic, jak ukázalo Arabské jaro i hnutí Occupy. Protesty zrozené online také dokážou upozornit na konkrétní problémy a následně vyvolat protesty v ulicích.

Online hnutí jsou přitažlivá, protože čerpají z moderních kulturních trendů, jako jsou memy, hashtagy, plakáty a online petice. Dobře vedené kampaně často zaměstnávají grafiky, kteří volí konkrétní barvy a písma s vlastním skrytým významem, pečlivě sladěné s povahou protestu. Takto zvolené vizuální prvky se pak důsledně používají na všech online platformách — na webu, na sociálních sítích, na plakátech i v dalších komunikačních kanálech. Protest se v podstatě buduje podobně jako značka výrobku: potřebuje jasnou a silnou identitu.

Takový přístup opravdu pomáhá vrýt společenské hnutí lidem do paměti. Osloví jak ty, kdo jsou na protesty zvyklí, tak ty, které zaujme konkrétní téma nebo značka, kterou organizátoři vytvořili. Funguje také napříč různými skupinami obyvatel s odlišnými způsoby sebevyjádření. Online protestům se podařilo zmobilizovat širokou škálu skupin, mimo jiné fanoušky K-popu z celého světa.

K-pop, a hlavně jeho fanouškovská komunita, se tu uvádí jako ukázkový příklad kultury mladých, která má vliv v mnoha oblastech. V Koreji sehrála roli při sesazení prezidenta Jouna. V jiných zemích, včetně Indonésie, se fanoušci K-popu aktivně zapojili do protestů proti společenským a politickým problémům. Fanoušci K-popu spolu obvykle komunikují online (na platformách jako X, Facebook a TikTok), a tak hnutí často začínají jako protesty na internetu — a někteří pak vyjdou do ulic spolu s ostatními demonstranty.

Má to ale i své nevýhody.

Protesty online sice získávají na oblibě, zvlášť mezi mladými lidmi, ale mají i několik slabin. Jednou z nich je nerovnoměrný přístup k internetu.

Merlyna Limová ve své knize „Social Media and Politics in Southeast Asia“ (Sociální sítě a politika v jihovýchodní Asii) připomíná, že rané studie digitálních sítí je oslavovaly jako nový prostor pro demokratické procesy, protože dokážou překračovat hranice států a nakonec podnítit účast a společenská hnutí. Dnes je však digitální technologie rozložena nerovnoměrně. I když tedy může hranice států překračovat, zapojují se hlavně ti, kdo už k digitálním technologiím dobrý přístup mají. Limová uvedla:

Tvrdím, že i když pomineme otázku nerovného přístupu, digitální sítě nejsou rovnostářské sítě, v nichž by občané měli stejnou příležitost zapojit se do veřejné debaty. Především internet nikdy není rovnostářský sám od sebe. Struktura internetu má naopak vlastnosti bezškálové sítě — sítě, v níž se rozdělení stupňů řídí mocninným zákonem.

Tvrdím, že i když pomineme otázku nerovného přístupu, digitální sítě nejsou rovnostářské sítě, v nichž by občané měli stejnou příležitost zapojit se do veřejné debaty. Především internet nikdy není rovnostářský sám od sebe. Struktura internetu má naopak vlastnosti bezškálové sítě — sítě, v níž se rozdělení stupňů řídí mocninným zákonem.

Tahle nerovnoměrnost připojení bude brzdit občanské organizace, které chtějí získat nové členy z jiných skupin obyvatel, než z jakých pocházejí ty stávající. Navíc už existující ozvěnové komory ještě zhoršují algoritmy, které uživatelům nabízejí témata podle jejich zájmů, a vytvářejí tak uzavřené prostředí. Když vás například zajímá ekologický aktivismus, zaplaví vám schránku návrhy na podobná témata. Jiné výzvy k aktivismu, které by vás mohly také zajímat, nejspíš vůbec neuvidíte, protože se algoritmus chytil vaší reakce na ekologický aktivismus.

Další obava vychází z předpokladu, že lidé, kteří se zapojují do protestů online, nemusejí být ochotni vyjít do ulic ani se tématům věnovat soustavně. Mnoho lidí se online aktivismu účastní nejen proto, že je to snadné (stačí sdílet mem nebo online plakát), ale také proto, že se mohou schovat za anonymitu. To je něco jiného než skutečně vyjít do ulic, kde hrozí větší riziko střetu s bezpečnostními složkami. Nadace Open Society Foundation (OSF) na to odpovídá, že protesty online přitahují mladé lidi, kteří se společenským tématům věnují poprvé, a že jde o první příčku na žebříčku vedoucím k aktivismu v ulicích.

Nedostatků je nepopiratelně celá řada. OSF však v tomto krátkém článku navrhuje, aby občanské organizace (CSO) vytvářely dlouhodobé strategie a online hnutí do nich začlenily při prosazování konkrétních témat. Znamená to plánovat zapojení online i offline a usnadnit plynulý přechod mezi nimi. Občanské organizace v podstatě musejí vymyslet, jak udržet zájem veřejnosti, aby ti, kdo se nejprve zapojili online, zůstali věci dlouhodobě věrní a byli ochotni přidat se i k akcím v reálném světě.

Aby občanské organizace vyrovnaly rozdíly v přístupu k internetu, musejí dál pořádat osobní vzdělávací setkání a diskuse, které zasáhnou i lidi se slabým připojením. Nakonec platí, že i když přístup zůstane nerovný, aktivismus online i offline může hnutí smysluplně posílit a obě formy se mohou navzájem doplňovat.