Ženy vysídlené konfliktem čelí na východě DRK rostoucímu riziku sexuálního násilí

Většina obětí znásilnění mlčí

Původně vyšlo na Global Voices

Snímek ženy vysídlené válkou v táboře Don Bosco v Nyiragongu, Severní Kivu, východní DRK. Foto: Katembo Mbuto Victoire. Použito se svolením.

Tento článek od Katembo Mbuto Victoire původně vyšel na Icicongo 12. prosince 2024. Na Global Voices se znovu publikuje v rámci dohody o obsahovém partnerství.

Konžská demokratická republika (DRK) je od 90. let sužována nepřetržitými ozbrojenými konflikty, které pramení z řady faktorů — vnitřního napětí, regionální nestability i dědictví kolonialismu. Dnes v zemi působí přes 100 aktivních ozbrojených skupin.

Konflikt, který dnes sužuje východ DRK, začal v roce 2012. Rebelové z Hnutí 23. března (M23) se chopili zbraní v provincii Severní Kivu s tvrzením, že centrální vláda DRK nedodržela mírovou dohodu z roku 2009, kterou podepsala s předchůdcem M23, Národním kongresem na obranu lidu (CNDP).

V oblastech zasažených ozbrojeným konfliktem je sexuální násilí na ženách rozšířené. Pachateli ale nejsou jen vojáci nebo ozbrojení rebelové. Této příležitosti využívají ke zneužívání a znásilňování žen hledajících domácí práci i civilisté.

Přesně tohle se stalo Charline, mladé ženě něco přes dvacet let. Prázdně hleděla před sebe, po tváři jí stékaly slzy a její smutek byl zjevný. Vzpomíná:

„Byla to středa. Procházela jsem čtvrtěmi a hledala práci, když mě jedna matka požádala, abych jí vyprala dětem oblečení za 5 000 konžských franků (asi 2,19 dolaru), a pak odešla do práce. Zatímco jsem prala, zavolal mě dovnitř domu jeden z jejích synů, spíš statnější postavy. Myslela jsem, že mi chce dát další prádlo na vyprání. Ale když jsem vešla dovnitř, protože jsme tam byli na pozemku jen my dva, přitiskl mě k zemi a znásilnil mě. Bála jsem se to říct jeho matce. Obrazy té scény se mi často vrací.”

Stejně jako Charline se obětí sexuálního násilí stává mnoho žen vysídlených válkou i při hledání příležitostné práce na obživu rodiny. Jsou snadným cílem pro predátory, kteří zneužívají jejich zranitelnosti.

Matka dvou dětí, se kterou redakce mluvila v uprchlickém táboře Don Bosco v Ngangi v DRK, vysvětluje:

„V táboře žijeme v bídě. Nedaří se nám přežívat. Každý den se probouzím, abych šla do města hledat, kde bych mohla pracovat. Ale někteří toho času zneužívají, aby nás zneužili. Je pro nás těžké to nahlásit, protože zároveň hledáme způsob, jak uživit rodinu a zajistit základní potřeby.”

Podle Semu Sikulimwenge, klinického psychologa v nemocnici HEAL Africa v Gomě, hlavním městě provincie Severní Kivu v DRK, sexuální násilí posiluje pokřivenou mocenskou dynamiku mezi přeživšími a pachateli. Vysvětluje:

„Je nezbytné rozvíjet způsoby obživy, zejména prostřednictvím výdělečných aktivit, aby se podpořila ekonomická nezávislost obětí a posílila odolnost postižených komunit.”

Strach z odplaty

V reakci na rostoucí počet případů znásilnění mezi vysídlenými osobami zdůrazňuje advokát Patrick Musambali, že takové činy sexuálního násilí hrubě porušují článek 170 konžského trestního zákoníku. Tento článek stanovuje:

„Trestem odnětí svobody na pět až dvacet let bude potrestán ten, kdo spáchá znásilnění, ať už za použití násilí či vážných výhrůžek, lstí, nebo zneužitím osoby, která v důsledku nemoci, narušení schopností nebo jiné náhodné příčiny ztratila užívání smyslů, nebo o ně byla připravena nějakým úskokem.”

Většina obětí znásilnění své zneužití nenahlásí ze strachu z odplaty ze strany pachatelů. Díky osvětovým kampaním ale některé dnes chtějí vidět své násilníky za mřížemi. Eugénie Wimana, vedoucí osobnost v táboře vysídlených osob Don Bosco, uvedla:

„Vedeme ženy a dívky k tomu, aby si vytvořily kolektivní povědomí a mohly bojovat proti sexuálnímu násilí. Díky podpoře několika humanitárních organizací dnes někteří vysídlení lidé provozují drobné výdělečné činnosti.”

Sikulimwenge dále zdůraznil:

„Psychosociální podpora je klíčová pro vytvoření bezpečného prostoru, kde mohou oběti vyjádřit své emoce.”

Se svou pomocí přichází i organizace za práva žen Women Power. V rámci svého projektu „Rychlá reakce na genderové násilí a sexuální a reprodukční zdraví” nevládní organizace šíří osvětu o respektu k lidské důstojnosti a prosazuje, aby byli pachatelé potrestáni podle zákona.

Drobné podnikání jako způsob přežití

Podle Aurélie Maliro, komunikační asistentky Women Power, čelí zhruba 70 procent žen z uprchlického tábora Kashaka Shabindu na severu Gomy různým formám násilí. To vede k nechtěným těhotenstvím, nebezpečným potratům a pohlavně přenosným infekcím.

„Zapojujeme se do psychologicko-medicínské péče, abychom obětem přinesli naději. Žádáme naši vládu, aby podpořila ženy, oběti sexuálního násilí, protože jejich socioekonomický život se po tomto zneužití hroutí.”

Někteří vysídlení lidé si na přežití zakládají drobné podnikání. Jedna vysídlená žena z tábora Don Bosco, sama přeživší sexuálního násilí, znásilnění a dalších forem násilí, anonymně vysvětlila:

„Obchoduji. Beru potravinářské produkty od prodejkyně, která žije poblíž tábora, a prodávám je tady. Takhle si vydělávám na živobytí a pokrývám i další potřeby.”

Aby se dosáhlo trvalé změny, musí úředníci a zastánci lidských práv vytvořit prostředí, kde přeživší mohou promluvit a nahlásit své násilníky. Pokud tito pachatelé zůstanou nepotrestáni, budou v páchání těchto ohavných zločinů jen pokračovat.