Kdo smí mluvit jménem lidu? Nové hranice protestu v Sahelu

Může existovat demokracie bez práva nesouhlasit?

Původně publikováno na Global Voices

Demonstrace v Sahelu: (vlevo) Mali, (uprostřed) Niger a (vpravo) Burkina Faso. Snímky obrazovky z YouTube.

Tento příspěvek patří do zářijové série Global Voices Spotlight 2026 „Protest v demokracii“. Chceme v ní prozkoumat mnoho podob protestu, taktiky, jimiž mu státy berou legitimitu a potlačují ho, i složitý vztah mezi protestem a demokracií. Tuto práci můžete podpořit darem zde.

V zemích středního Sahelu — v Mali, Burkině Faso a Nigeru — se vojenské junty vydávají za hlas obnovené svrchovanosti lidu. Ve všech třech zemích přitom byly rozpuštěny politické strany, v Burkině Faso bylo pozastaveno přes tisíc organizací občanské společnosti a v Nigeru čelí útokům odbory. Co se stane s právem na protest, když ti, kdo vládnou, tvrdí, že ztělesňují právě ten lid, jehož jménem se protestuje?

V noci z 28. na 29. srpna 2026 se nigerským Niamey rozlehla hustá střelba a výbuchy. Pokus o vojenskou vzpouru, který mířil na prezidentský úřad, letiště a státní televizi, odrazil režim generála Abdourahamana Tianiho s podporou ruských sil. Incident znovu připomněl, jak křehké jsou vojenské režimy, které v Sahelu vládnou od roku 2020, a jak snadno se každý otřes — ať vzejde z armády, nebo z občanské společnosti — využije k ospravedlnění dalšího utahování občanského prostoru.

Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva 30. června 2026 oznámil trvalé uzavření své kanceláře v Burkině Faso poté, co mu úřady v únoru pozastavily činnost. Organizace CIVICUS 29. července 2026 zařadila Burkinu Faso na svůj mezinárodní sledovací seznam a zdokumentovala nejméně 1 174 organizací občanské společnosti, které od začátku roku byly pozastaveny nebo rozpuštěny.

Tři země, jedna institucionální cesta

Ještě než se armáda chopila moci, vyšly v Mali, Burkině Faso i Nigeru do ulic tisíce občanů na protest proti špatné správě, nebezpečí a korupci. V Mali přispěly protesty z roku 2020 k situaci, v níž armáda svrhla prezidenta Ibrahima Boubacara Keïtu. V Burkině Faso proběhly oba převraty roku 2022 uprostřed rozšířené frustrace z nebezpečí. V Nigeru po svržení zvoleného prezidenta Mohameda Bazouma v červenci 2023 rovněž následovalo vojenské prohlášení, které zdůrazňovalo národní svrchovanost.

Ve všech třech případech se pak armáda pustila do metodického rozebírání plurality, kterou slibovala oživit.

V Mali doporučila koncem dubna 2025 národní konzultace, kterou bojkotovala velká část politické třídy, rozpuštění politických stran a dosazení generála Assimiho Goïty do funkce prezidenta na pětileté období. Dekret o rozpuštění stran byl podepsán 13. května 2025, přestože proti němu politické strany a organizace občanské společnosti začátkem května uspořádaly v Bamaku dva protesty. Podle regionální situační zprávy to byly první opoziční demonstrace v Bamaku od roku 2020. Nezávislí experti OSN varovali, že opatření otevírá cestu ke kriminalizaci veškeré politické činnosti.

Třetího července 2025 bylo Goïtovo funkční období stanoveno na pět let s možností obnovy „tolikrát, kolikrát bude potřeba“, jak uvedla France 24. Od začátku května 2026 malijské úřady navíc zostřily zásahy proti politické opozici svévolným zatýkáním, které dokládá opakující se vzorec únosů připisovaných Národní agentuře pro státní bezpečnost.

V Burkině Faso byla politická činnost pozastavena od 30. září 2022 a všechny politické strany byly formálně rozpuštěny 29. ledna 2026; CIVICUS tento krok označila za „definitivní“. Patnáctého dubna 2026 bylo na základě zákona o svobodě sdružování z července 2025 rozpuštěno 118 organizací občanské společnosti působících v oblasti lidských práv, zdravotnictví nebo vzdělávání. Binta Sidibé Gasconová, předsedkyně Observatoře Kisal, k tomu organizaci Human Rights Watch řekla:

La dissolution massive des organisations de la société civile n’est que le dernier acte de la junte du Burkina Faso pour faire taire la dissidence et éviter toute analyse de son bilan peu reluisant en matière de droits humains. Cette décision renforce un climat de peur qui paralyse l’activité civique indépendante.

La dissolution massive des organisations de la société civile n’est que le dernier acte de la junte du Burkina Faso pour faire taire la dissidence et éviter toute analyse de son bilan peu reluisant en matière de droits humains. Cette décision renforce un climat de peur qui paralyse l’activité civique indépendante.

Hromadné rozpuštění organizací občanské společnosti je jen posledním tahem junty v Burkině Faso, jak umlčet nesouhlas a zabránit jakémukoli zkoumání jejího žalostného výsledku v oblasti lidských práv. Toto rozhodnutí posiluje ovzduší strachu, které ochromuje nezávislou občanskou činnost.

Hromadné rozpuštění organizací občanské společnosti je jen posledním tahem junty v Burkině Faso, jak umlčet nesouhlas a zabránit jakémukoli zkoumání jejího žalostného výsledku v oblasti lidských práv. Toto rozhodnutí posiluje ovzduší strachu, které ochromuje nezávislou občanskou činnost.

V Nigeru podepsal prezident Abdourahamane Tiani 26. března 2025 dekret o rozpuštění všech politických stran, které byly pozastavené už od převratu v červenci 2023. V srpnu 2025 byly rozpuštěny i některé odbory zastupující právníky, což podle Human Rights Watch vyvolalo odsouzení ze strany nigerské advokátní komory a dvoudenní generální stávku advokátů. HRW ve své zprávě z července 2026 vyjmenovává řadu restriktivních opatření vojenských úřadů. Patří k nim rozpuštění politických stran a nezávislých odborů, zadržování novinářů podle zákona o kyberkriminalitě, odnímání občanství odpůrcům, oznámení odchodu z Mezinárodního trestního soudu a prodlužování přechodného období bez vyhlídky na volby.

Kdo mluví za lid?

Všechny tři junty ospravedlňují tato opatření stejnou rétorikou: svrchovaností, národní obnovou a bojem proti zahraničnímu vměšování. Amnesty International to formálně zachytila v prohlášení předloženém Radě OSN pro lidská práva: v Mali, Nigeru a Burkině Faso vojenské režimy postupně omezují svobody ve jménu boje proti imperialismu a ochrany národní svrchovanosti a zákony se prosazují dekrety, bez parlamentní kontroly a bez ústavního přezkumu.

Tahle situace vyvolává jednoduchou otázku, kterou málokdo položí takhle přímo: Pokud část obyvatel nové vládce podporuje, znamená to, že ti, kdo je kritizují, už k lidu nepatří?

Před touto situací stojí několik novinářů, kteří ve třech zemích dál pracují. Amnesty International zaznamenala výpovědi tří z nich pod pseudonymy ve zprávě zveřejněné 30. dubna 2026. Jeden z nich, uváděný jako Mohamed C., soudí:

Myslím, že nejtvrdší jsou represe v Burkině Faso, ale ve všech třech zemích došlo k velkému úpadku. Kvalitní média s historií a tradicí hrozí, že zmizí (…).

Myslím, že nejtvrdší jsou represe v Burkině Faso, ale ve všech třech zemích došlo k velkému úpadku. Kvalitní média s historií a tradicí hrozí, že zmizí (…).

Stejná zpráva uvádí, že Amnesty už zásahy proti médiím v Nigeru zdokumentovala ve zprávě z března 2025 a v říjnu 2025 pak zahájila kampaň věnovanou situaci aktivistů a novinářů ve všech třech zemích.

Když zmizí politické strany a odbory

Zánik organizovaných struktur neznamená zánik nesouhlasu. Mění se jeho podoba a často i rozsah.

V Burkině Faso vyvolalo 26. května 2026 zatčení imáma Mohameda Ishaqa Kinda, kritika návrhu zákona o regulaci náboženské praxe, pobouření jeho stoupenců. Protestovali v hlavním městě Ouagadougou, než je rozehnaly bezpečnostní složky. Je to důkaz, že ulice zůstává možným ventilem, byť jen příležitostně a s velkým rizikem, v zemi, kde politické strany už neexistují. V Nigeru vedli po rozpuštění justičních odborů v roce 2025 protest advokáti prostřednictvím své profesní komory — další podoba institucionálního odporu místo pouličního protestu, jak dokumentuje HRW.

Jinde se protest uchýlil do méně viditelných prostor: na sociální sítě, do satirického obsahu, soukromých skupin v aplikacích pro zasílání zpráv a do kampaní vedených diasporou. Tyto podoby se už ze své povahy hůř měří, a proto se hůř úplně potlačují. Zároveň ale méně dokážou vytvořit trvalou politickou organizaci.

Bezpečnost jako překážka protestu

Každý rozbor protestu v Sahelu musí počítat s činitelem, který ho odlišuje od jiných autoritářských poměrů: s válkou. Mali, Burkina Faso a Niger čelí ozbrojeným skupinám napojeným na al-Káidu (JNIM) a Islámský stát. Hlavními oběťmi jsou civilisté: Amnesty International zdokumentovala, že v Burkině Faso mezi 10. a 11. březnem 2026 armáda a její pomocné jednotky VDP nezákonně zabily v Solenzu a okolí nejméně 58 neozbrojených civilistů.

Tato bezpečnostní situace slouží jako opakované zdůvodnění omezování občanského prostoru. HRW uvádí, že ve všech třech zemích vlády dál omezují svobodu projevu, nesouhlas a média a zároveň se vyvazují z regionálních a mezinárodních orgánů — fakticky vystoupily z Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) a všechny tři země odcházejí z Mezinárodního trestního soudu.

Pro pozorovatele středního Sahelu je hlavním úkolem určit, kde končí oprávněná ochrana obyvatel a kde začíná manipulace se strachem s cílem udusit nesouhlas.

Může existovat demokracie bez práva nesouhlasit?

Přestože mají tři země společný kontext, nešly stejnou cestou. Liší se míra podpory, kterou lidé vládcům dávají, i intenzita ozbrojeného konfliktu. Jeden jev je ale v nedávných zprávách společný: soustavné zužování občanského prostoru, sotva rok poté, co junty slíbily dát lidu hlas.

Občan může podporovat odpoutání od bývalých koloniálních mocností a zároveň požadovat, aby nové vládce někdo hnal k odpovědnosti. Může převrat schválit a teď se ptát, proč jsou politické strany zakázané, proč jsou odbory rozpuštěné a proč jsou novináři stíháni. Z pohledu občanské kontroly veřejné moci se tyto postoje spíš doplňují, než by si odporovaly: patřit k lidu neznamená souhlasit s těmi, kdo vládnou jeho jménem.

Nové uspořádání ve středním Sahelu staví vojenské vládce do role těch, kdo mluví jménem lidu, a tím otevírá jednu z nejvážnějších demokratických otázek regionu. Jsou ti, kdo vládnou jménem lidu, ještě ochotni slyšet, jak jim část toho lidu odpovídá z ulic nebo z exilu: „Nesouhlasíme“?