Podmořské kabely a ropovody: infrastruktura, která propojuje AI, impérium a okupaci

Politika internetové infrastruktury se čím dál častěji probírá ve vojenské strategii a při politickém rozhodování

Původně publikováno na Global Voices

Snímek obrazovky mapy internetové infrastruktury v roce 2026 ze stránky kmcd.dev. Fair use

Autorka: Alli Armijová

Tento příspěvek patří do říjnové série Global Voices Spotlight 2026 „Big Tech a autoritářství“. Zkoumáme v ní, jak velké technologické firmy autoritářským vládám a praktikám pomáhají i jak je brzdí a jak tyto volby ovlivňují globální Jih. Tuto práci můžete podpořit darem zde.

Internet byl vždycky nepolapitelný. Rozprostírá se přes vodní plochy, obrazovky i časová pásma a existuje v mnohosti, kterou čím dál víc tvarují velké technologické firmy. A zprostředkovávají to kabely; kabely jsou jeho nervová soustava.

Po celém světě vede přes 600 aktivních a plánovaných podmořských internetových kabelů o celkové délce přes 1,5 milionu kilometrů. Většinu podmořské infrastruktury vlastní a provozují americké technologické monopoly, konkrétně Google, Amazon, Meta a Microsoft.

Tato infrastruktura je z velké části položena na trasách transatlantických otrokářských lodí a těžby ropy, algoritmicky svázaná s dědictvím koloniálního násilí a vykořisťovatelských pracovních praktik.

Podmořské kabely

Tři roky poté, co se internet otevřel veřejnosti, přijala americká vláda telekomunikační zákon z roku 1996 (Telecommunications Act), který motivoval nezávislé firmy a komunikační služby k soutěži na globálním trhu. Uvolněná regulace a zrušení stropu na vlastnictví rozhlasových stanic otevřely mediálním konglomerátům — z nichž většinu financují soukromé technologické firmy — víc příležitostí vlastnit, provozovat a ovlivňovat obsah určený veřejnosti.

To platí dodnes: Google, Amazon, Meta a Microsoft dnes vlastní zhruba přes 75 procent podmořských kabelů na světě. Tyto firmy ovládají, kudy informace fyzicky proudí, i platformy, na nichž tyto informace, tato data, kolují.

Rostoucí význam podmořských kabelů ve vojenské a hospodářské politice velmocí, jako jsou USA, Izrael a Saúdská Arábie, nabízí vstupní bránu k pochopení vztahu mezi AI a ropnou infrastrukturou — vztahu, který rozkládá, a přitom na sobě obě strany závisejí.

Letos Federální komise pro komunikace (FCC) ohlásila zákon o transparentnosti komunikací a technologií (Communications and Technology Transparency Act) jako novelu zákona o bezpečných a důvěryhodných komunikačních sítích z roku 2019 (Secure and Trusted Communications Networks Act). Rozšiřuje kategorii „škodlivých technologií a zařízení od zahraničních protivníků“ na kontrolním seznamu FCC o Čínu, Rusko, Severní Koreu a Írán. Je to reakce na to, že Írán omezil průjezd Hormuzským průlivem, klíčovým místem pro světovou přepravu ropy i pro infrastrukturu podmořských kabelů, do níž USA významně investovaly.

AI a ropná infrastruktura

Takový nárůst investic do podmořských kabelů jsme neviděli od roku 1993, kdy se internet otevřel veřejnosti a digitální prostor se tím fakticky proměnil z privatizovaného prostředí pro vojenskou komunikaci ve veřejné hřiště. Zhruba v té době se na internetu objevily firmy jako Amazon a eBay, vedle nich chatovací místnosti, vyhledávače a nezávislá zpravodajská média — a digitální prostor tak vstoupil do domovů těch, kdo si ho mohli dovolit.

Dnes se politika internetové infrastruktury čím dál častěji probírá ve vojenské strategii a při politickém rozhodování. Čína údajně požádala Írán o pomoc s obranou proti útokům Hútíů podél pobřeží Rudého moře a kolem průlivu Bab al-Mandab, protože vývoz ropy saúdské společnosti Aramco, do níž Čína investovala 4 miliardy USD, zůstává zranitelný. Čínské a americké firmy Alibaba, Amazon, IBM, Google a Microsoft patří k největším investorům v zemích Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu (GCC); nejvíc projektů datových center a cloudu mají Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty (SAE).

Tato internetová infrastruktura je hluboce svázaná s tou ropnou, protože plynové systémy, které čím dál víc pohánějí americká datová centra, optimalizuje AI — a tím fakticky drancuje fyzické i digitální platformy, přes které se místní komunity propojují a vyjadřují. Na atomární úrovni se ropa skládá téměř výhradně z uhlovodíků a AI se při jejich těžbě používá k optimalizaci nástrojů pro vrtání a k environmentálním posudkům.

AI v Perském zálivu

V roce 2025 podepsal americký prezident Donald Trump se Saúdskou Arábií investiční závazek do technologických a obranných systémů ve výši 600 miliard dolarů. Týž měsíc saúdský státní investiční fond PIF založil HUMAIN, vertikálně integrovanou AI firmu, která vyvíjí jazykový model zaměřený především na arabštinu a má veškerou výpočetní infrastrukturu v Saúdské Arábii.

V březnu 2026 HUMAIN oznámil partnerství s americkou cloudovou AI laboratoří Turing, která pomáhá firmám z žebříčku Fortune 500 škálovat a nasazovat AI agenty. Tento krok ujasňuje, že Saúdská Arábie se staví do role vývozce AI, ne pouhého spotřebitele, a posiluje zpětnou smyčku americké kontroly nad globální infrastrukturou AI a investic do ní, konkrétně v oblasti Perského zálivu.

A jen deset mil odtud leží největší příjemce americké zahraniční pomoci od doby, kdy se kabely poprvé začaly strategicky používat ve válce, tedy od druhé světové války. Tento koloniální projekt hostí datová centra, která vlastní a provozují Amazon, Microsoft Azure, Google Cloud a Oracle — firmy, jež získaly zakázku ministerstva obrany (DoD) Joint Warfighting Cloud Capability (JWCC) za 9 miliard dolarů.

Infrastruktura okupace

Izrael historicky závisí na dovozu ropy a největším zdrojem, který ukradl, je plynové pole Leviatan, největší ložisko zemního plynu ve Středomoří u pobřeží Pásma Gazy. Energetická politika tohoto koloniálního projektu tak stojí na jeho schopnosti udržet Spojenými státy podporovanou infrastrukturu AI, a tím i přístup k zásobám zemního plynu vydrancovaným z půdy ukradené palestinskému lidu.

Protože jurisdikce nad daty patří hostitelské zemi, kde jsou data uložena, Palestinci jsou neustále zabíjeni a okrádáni nejen o svou půdu, ale i o svá data a digitální stopu. Jsou silně a nuceně závislí na izraelské digitální infrastruktuře, kterou zase z velké části financují a podporují americké zájmy, a tak bývají často vynecháni z celosvětových debat a rozhodnutí, která se týkají jejich živobytí — nebo jsou zabiti zbraněmi placenými z USA dřív, než k tomu dostanou příležitost.

Prezident Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás promluvil 24. září na Valném shromáždění OSN v New Yorku ze své kanceláře v Ramalláhu, protože mu už druhý rok po sobě odepřeli vstup do země. Mluvil o ničivých dopadech probíhající izraelské genocidní války v Gaze a vyzval zbytek světa, aby Izrael pohnal k odpovědnosti za jeho činy a ukončil trvající okupaci.

„Neopustíme svou vlast. Nepřijmeme vysídlení. A nedovolíme nikomu, aby rozhodoval o naší budoucnosti za nás.“