Nepálské komunitní lesy nabízejí řešení klimatu, list po listu

Výroba talířů z listí sal vyžaduje minimální zpracování a spotřebu energie a má nízkou uhlíkovou stopu

Původně vyšlo na Global Voices

Duna tapari, misky a talíře z listí stromu sal (Shorea robusta). Foto: uživatel Wikimedia Commons Janak Bhatta. CC BY-SA 4.0.

Zatímco papírové, plastové a polystyrenové talíře na většině komunitních hostin v Nepálu nahradily tradiční talíře z listí, na venkově lidé pořád používají talíře z listí liány bauhinie a banánovníku, a samozřejmě dunu, misku, a tapari, talíř z listí stromu sal (Shorea robusta) a listí arekové palmy.

„Nepálci používají čerstvé listové talíře a misky při mnoha příležitostech, včetně náboženských obřadů, obřadů prvního krmení dětí rýží, řady svátečních hostin a svateb,” píše nepálská food blogerka Jyoti Pathak. „Sušené talíře z listí sal se používají hlavně na piknicích, v restauracích, na vesnických oslavách a u stánků s pouličním jídlem jako jednorázové nádobí.”

S rostoucí poptávkou po udržitelných talířích a miskách ze sal vzniklo mnoho malých podniků, některé s podporou nevládních organizací.

Binod Baral je šéfkuchař a specialista na výzkum a vývoj ve firmě Tapari Global Private Limited (založené v roce 2017) se sídlem ve Velké Británii, která v Nepálu komerčně vyrábí tapari a zaměstnává ženy z více než 1 000 rodin. Vysvětlil význam listu sal a udržitelných výrobních postupů.

„Výroba talířů z listí sal zahrnuje minimální zpracování a spotřebu energie, což vede k výrazně nižší uhlíkové stopě ve srovnání s výrobou plastových nebo papírových talířů,” píše Baral. „Talíře z listí sal neobsahují chemikálie a neuvolňují do jídla škodlivé látky, na rozdíl od některých plastových a pěnových alternativ. To z nich dělá zdravější volbu pro servírování jídla, zejména v ekologicky uvědomělých regionech, jako je Evropa a Amerika.”

Skupina 21 žen z firmy Milijuli Tilakanya Dunatapri Udhyami ve venkovské obci Dangisharan v západním Nepálu, podporovaná programem Forest and Farm Facility Organizace OSN pro výživu a zemědělství, vyrábí dunu a tapari na elektricky poháněném stroji vyrobeném Národním centrem inovací.

Podobně podnik na výrobu bio misek a talířů, podporovaný neziskovou organizací People, Energy and Environment Development Association (PEEDA), sbírá listí sal jako surovinu na výrobu biologicky rozložitelných misek a talířů jako ekologické alternativy k plastovým výrobkům z komunitního lesa Dhulekhar v okrese Pyuthan v západním Nepálu.

Snímek podniku na bio misky a talíře podporovaného organizací PEEDA. Použito se svolením.

Podle PEEDA tento podnik, který řídí 22 žen, z nichž víc než polovina jsou domorodé obyvatelky, spojuje tradiční postupy s vylepšenou technologií a produkcí zaměřenou na trh, čímž mění tradiční dovednosti v udržitelný zelený podnik.

Komunitní les o rozloze 488,68 hektaru, který spravuje 339 domácností, má potenciál ročně dodat víc než 25 000 kilogramů listí sal, ze kterého lze vyrobit přibližně 5,2 milionu bio misek a 1,5 milionu bio talířů ročně.

Je to jen jeden z mnoha podobných komunitních lesů a tahle ženská skupina je jednou z mnoha skupin zapojených do výroby biologicky rozložitelných misek a talířů. Potenciál je obrovský.

Komunitní lesy v Nepálu — státní lesy předané místním uživatelským skupinám k ochraně, správě a využívání podle lesního zákona z roku 1993 — sehrály zásadní roli v ochraně lesů a udržitelném hospodaření se zdroji.

Zjednodušení procesu předávání a uznání skupin uživatelů komunitních lesů jako samosprávných, autonomních právnických osob, které spravují a využívají komunitní les podle provozního plánu, vedlo k širší účasti místních komunit na ochraně a správě lesů.

Podle odhadů nepálského ministerstva lesů a životního prostředí z roku 2020 bylo jako komunitní lesy předáno téměř 2,58 milionu hektarů lesní půdy v Nepálu. Nepálské komunitní lesy se ale, jak upozorňují někteří výzkumníci, nedokázaly tak, jak se očekávalo, přiblížit k vyšší produktivitě lesa, tvorbě příjmů a pracovních míst.

Navzdory tomu, že Nepál přispívá ke globálním emisím uhlíku poměrně málo, komunity čím dál víc doplácejí na změnu klimatu, včetně každoročních lesních požárů a vysychání přirozených vodních zdrojů. Tyto problémy prohlubují klimatickou zranitelnost místních komunit, zejména žen.

V tomto ohledu by lesní iniciativy jako podniky vyrábějící dunu tapari, do kterých se zapojují místní komunity, mohly nabídnout odpovědi na tyto propojené sociální a environmentální výzvy.

Ženy ze skupin komunitních lesů zapojené do těchto podniků proměnily svou zranitelnost v prostředek pro udržitelné živobytí a zároveň přispívají k ochraně životního prostředí, klimatické odolnosti a místnímu hospodářskému rozvoji — list po listu.