Digitální naděje, skutečná moc: od propojení ke společnému jednání

Kdo chce pochopit, jak se hnutí za digitální práva vyvíjelo, musí se blíž podívat na komunity, které ho utvářely

Původně publikováno na Global Voices

Náměstí Tahrír, Káhira, Egypt, 8. února 2011. Foto Mona, Wikimedia Commons (CC BY 2.0).

Tento článek původně vydala Electronic Frontier Foundation (EFF) 30. dubna 2026 a jeho upravená verze se zde přetiskuje se svolením. Je také součástí zářijové série Global Voices „Protest v demokracii“ (Protest in Democracy) z roku 2026. Sérií chceme prozkoumat mnoho podob protestu, taktiky, jimiž státy protesty zpochybňují a potlačují, i složitý vztah mezi protestem a demokracií. Tuto práci můžete podpořit darem zde.

V roce 2011 byl pojem „digitální práva“ ještě poměrně nový. V předchozích desetiletích se za digitální svobody zasazovaly komunity kolem otevřeného softwaru a hackerů a hrstka organizací. Teprve když se v prvním desetiletí tohoto století začaly propojovat roztroušené komunity z celého světa, začala se digitální práva jasněji chápat jako rozšíření základních lidských práv.

V roce 2011 jsme zaznamenali, že se digitálním právům v regionu věnuje jen několik organizací. Cestu razily skupiny jako Nawaat, která vznikla v tuniské diaspoře za režimu Ben Alího; Arab Digital Expression Foundation, založená na podporu tvůrčího využití technologií; a SMEX, který původně vznikl, aby učil novináře a další lidi pracovat se sociálními sítěmi, ale vyrostl v jednu z nejvlivnějších sil regionu.

Od té doby vznikly v celém regionu desítky organizací, které prosazují svobodu projevu, inovace, soukromí a digitální bezpečnost.

Pochopit, jak se hnutí za digitální práva v západní Asii a severní Africe vyvíjelo, vyžaduje bližší pohled na komunity, které ho utvářely, a na organizace, které dnes v zápase pokračují. Pohledy lidí a organizací, které v tomto úsilí sehrály klíčovou roli, nabízejí zásadní vhled do toho, jak hnutí rostlo a jaké výzvy ho čekají.

Reem Almasriová, vedoucí výzkumnice a konzultantka pro digitální suverenitu, říká:

Pojem „digitální práva“ vznikl kolem arabského jara, kdy byl internet ještě poměrně neregulovaný prostor, kdy jsme se teprve snažili zorientovat v pravidlech technologických firem a přimět vlády, aby internet braly jako základní právo, podobně jako vodu a elektřinu. Pak se ale začalo uvažovat a diskutovat o tom, že je třeba digitální práva sblížit s každodenními právy — ekonomickými, politickými, sociálními — a propojit je s geopolitikou. A nedívat se na digitální práva jako na obor oddělený od všeho ostatního, co na ně působí, od geopolitického kontextu.

Pojem „digitální práva“ vznikl kolem arabského jara, kdy byl internet ještě poměrně neregulovaný prostor, kdy jsme se teprve snažili zorientovat v pravidlech technologických firem a přimět vlády, aby internet braly jako základní právo, podobně jako vodu a elektřinu.

Pak se ale začalo uvažovat a diskutovat o tom, že je třeba digitální práva sblížit s každodenními právy — ekonomickými, politickými, sociálními — a propojit je s geopolitikou. A nedívat se na digitální práva jako na obor oddělený od všeho ostatního, co na ně působí, od geopolitického kontextu.

Mohamad Najem, který v roce 2008 SMEX spoluzaložil a dovedl ho k tomu, že je dnes největší organizací v regionu, mi řekl, že tehdy „[sociálním sítím] v našem regionu nikdo moc pozornosti nevěnoval“. Jejich práce byla „pozitivní přístup k sociálním sítím, jak demokratizovat sdílení informací, jak může občanská společnost sdílet víc, měnit názory lidí a tak dál“.

„Po té fázi,“ pokračuje, „zhruba v letech 2012–2013, po arabském jaru, jsme se jako organizace začali dívat na infrastrukturu internetu a na to, jak ovlivňuje svobodu projevu a soukromí. Tehdy jsme se začali víc zabývat tím, čemu říkáme digitální práva.“

Směrem k odpovědnosti technologických firem

Po arabském jaru přešly firmy provozující sociální sítě od převážně nezasahujícího přístupu ke správě obsahu k formalizovanějším — a často neprůhledným — systémům moderování. Platformy rozšířily týmy pro důvěru a bezpečnost a začaly úžeji spolupracovat s občanskou společností prostřednictvím takzvaných důvěryhodných partnerství v regionu i ve světě. Najem ale říká:

Poté, co se samotná snaha o odpovědnost technologických firem rozrostla a firmy se přizpůsobily, jsme si všimli, že nás to nikam nevede. Postupně jsme se dostali do nové fáze, kdy to vypadá, že odpovědnost technologických firem je ekonomika sama pro sebe, která nevede ke skutečným výsledkům. Další fáze pro nás, a možná i pro další v komunitách globální většiny, je tedy to, jak se zaměřit na digitální veřejné statky, jak víc tlačit vlády a soukromé i veřejné instituce, aby přijímaly víc otevřeného softwaru, aby se dívaly na celý ekosystém a chápaly hrozby, které teď přicházejí z USA, a tak dál.

Poté, co se samotná snaha o odpovědnost technologických firem rozrostla a firmy se přizpůsobily, jsme si všimli, že nás to nikam nevede. Postupně jsme se dostali do nové fáze, kdy to vypadá, že odpovědnost technologických firem je ekonomika sama pro sebe, která nevede ke skutečným výsledkům. Další fáze pro nás, a možná i pro další v komunitách globální většiny, je tedy to, jak se zaměřit na digitální veřejné statky, jak víc tlačit vlády a soukromé i veřejné instituce, aby přijímaly víc otevřeného softwaru, aby se dívaly na celý ekosystém a chápaly hrozby, které teď přicházejí z USA, a tak dál.

Další skupinou, která v zápase o digitální práva a odpovědnost technologických firem v regionu sehrála klíčovou roli, je 7amleh, palestinská organizace založená v roce 2013. Jak říká Jalal Abukhater, tehdy:

[B]ylo v palestinské společnosti ojedinělé a zajímavé mít organizaci pro lidská práva, která se plně věnuje tématu digitálních práv, tedy lidským právům v digitální podobě. S léty jsme ale viděli různé milníky, viděli jsme, jak izraelská vláda postupně prosazuje politická rozhodnutí a kroky, jimiž ovlivňuje moderování obsahu ve velkých technologických firmách. Jako organizace jsme v tom viděli problémy. 7amleh zaujala vůdčí postoj v boji za zachování digitálních práv Palestinců v období, kdy izraelská vláda měla velmi silný vliv. Od 7amleh přicházely opravdu důležité zprávy o stavu moderování obsahu na internetu v době, kdy se o tom téměř nemluvilo, ale zcela zřejmě šlo o situaci, kdy vláda měla zásadní vliv a docházelo v důsledku toho k politickému potlačování.

[B]ylo v palestinské společnosti ojedinělé a zajímavé mít organizaci pro lidská práva, která se plně věnuje tématu digitálních práv, tedy lidským právům v digitální podobě. S léty jsme ale viděli různé milníky, viděli jsme, jak izraelská vláda postupně prosazuje politická rozhodnutí a kroky, jimiž ovlivňuje moderování obsahu ve velkých technologických firmách. Jako organizace jsme v tom viděli problémy.

7amleh zaujala vůdčí postoj v boji za zachování digitálních práv Palestinců v období, kdy izraelská vláda měla velmi silný vliv. Od 7amleh přicházely opravdu důležité zprávy o stavu moderování obsahu na internetu v době, kdy se o tom téměř nemluvilo, ale zcela zřejmě šlo o situaci, kdy vláda měla zásadní vliv a docházelo v důsledku toho k politickému potlačování.

Stále se rozšiřující ekosystém

Zatímco v počátcích hnutí za digitální práva přitahovalo specialisty, dnes si i lidé z jiných oborů uvědomují, jak se digitální práva prolínají s jejich prací, a komunita kolem digitálních práv je přijala mezi sebe.

Almasriová říká:

Protože se hnutí za digitální práva decentralizuje a přestalo být specializací, přestalo být výsadou specialistů na digitální práva, protože internet se samozřejmě nejen v arabském regionu, ale po celém světě stal základní infrastrukturou pro jakékoli citlivé činnosti, nebo činnosti vůbec… všechny druhy organizací, firem a iniciativ přemýšlejí o své digitální bezpečnosti, o tom, jak zákony o internetu ovlivňují jeho používání nebo je vystavují riziku, a jak sledovací technologie ovlivňují jejich činnost.

Protože se hnutí za digitální práva decentralizuje a přestalo být specializací, přestalo být výsadou specialistů na digitální práva, protože internet se samozřejmě nejen v arabském regionu, ale po celém světě stal základní infrastrukturou pro jakékoli citlivé činnosti, nebo činnosti vůbec… všechny druhy organizací, firem a iniciativ přemýšlejí o své digitální bezpečnosti, o tom, jak zákony o internetu ovlivňují jeho používání nebo je vystavují riziku, a jak sledovací technologie ovlivňují jejich činnost.

Abukhater připisuje sílu hnutí spolupráci, která v regionu v průběhu let vznikla:

[Dnes] má občanská společnost i digitální občanská společnost mnoho fór, mnoho koalic a sítí, ale je vždycky důležité pamatovat, že je to práce, která se buduje mnoho let ze zkušeností, vztahů a sítí — že různé strany se v různých fázích navzájem podporují, aby tahle práce uspěla a aby se tento ekosystém udržel v celosvětovém měřítku s podporou partnerských organizací, které byly pro jeho udržení zásadní, zvlášť v Palestině.

[Dnes] má občanská společnost i digitální občanská společnost mnoho fór, mnoho koalic a sítí, ale je vždycky důležité pamatovat, že je to práce, která se buduje mnoho let ze zkušeností, vztahů a sítí — že různé strany se v různých fázích navzájem podporují, aby tahle práce uspěla a aby se tento ekosystém udržel v celosvětovém měřítku s podporou partnerských organizací, které byly pro jeho udržení zásadní, zvlášť v Palestině.

Rostoucí spolupráce

Konference jako Bread and Net, poprvé pořádaná v Bejrútu v roce 2018, a Palestinské fórum digitálního aktivismu (PDAF), poprvé pořádané v Ramalláhu v roce 2017, svádějí dohromady aktivisty, akademiky, novináře a další odborníky z praxe, aby se propojili a poznali práci druhých. Pandemie, konflikty ani jiné překážky ani jednu z konferencí nezastavily: PDAF se stalo každoroční virtuální akcí, na kterou přijíždějí zvučná jména, a Bread & Net se sice schází v delších odstupech, ale pokaždé přitáhne víc lidí.

Almasriová těmto setkáním přičítá, že hnutí přesáhlo okruh tradičních ajťáků a aktivistů, kteří se zapojili jako první. „Vidíte široké spektrum různých oborů. Vidíte, jak se do těch rozhovorů zapojují umělci, archiváři, novináři, což je v tomhle oboru, na téhle scéně, rozhodně ta světlejší stránka.“

Za přínos považuje i vznik aliancí, jako je Aliance pro digitální práva na Blízkém východě (MADR, jejímž členem je i EFF), kterou v roce 2020 založili jednotlivci a organizace, kteří spolu spolupracovali už mnoho let a chtěli tu spolupráci formalizovat.

„Kromě spolupráce na úrovni prosazování zájmů [MADR] vytváří jakýsi tlakový bod na velké technologické firmy, na pravidla moderování obsahu, umožňuje určitou koordinaci na úrovni OSN a tak dál, což vidím jako opravdu pozitivní, protože to spojuje některé zdvojené snahy a pomáhá rozhodnout o prioritách.“

Pohled dopředu

Když Almasriová a Najem přemýšlejí o budoucnosti hnutí, shodují se, že digitální práva už nejsou okrajové téma. Slovy Najema: „Jde o všechno ostatní… jde o všechno.“

Almasriová dodává:

[K]dyž jde o priority, o věci, na kterých tahle scéna pracuje, mám pocit, že 7. říjen [2023] byl velkým zlomem v tom, jak aktivisté za digitální práva, výzkumníci a akademici — tenhle obor — nahlížejí na digitální práva obecně. Samozřejmě je tu zásadní otázka, jak přehodnotit taktiku v boji proti izraelské genocidě vedené pomocí technologií, kterou navíc posiluje globální ekonomika, velké technologické firmy a vlády světa? Jaká spojenectví bychom měli začít budovat na regionální a globální úrovni?

[K]dyž jde o priority, o věci, na kterých tahle scéna pracuje, mám pocit, že 7. říjen [2023] byl velkým zlomem v tom, jak aktivisté za digitální práva, výzkumníci a akademici — tenhle obor — nahlížejí na digitální práva obecně. Samozřejmě je tu zásadní otázka, jak přehodnotit taktiku v boji proti izraelské genocidě vedené pomocí technologií, kterou navíc posiluje globální ekonomika, velké technologické firmy a vlády světa? Jaká spojenectví bychom měli začít budovat na regionální a globální úrovni?

Jedním z dalších velkých témat, kterým se hnutí bude muset věnovat, je podle ní „digitální suverenita“ — schopnost lidí a komunit vybírat si, ovládat a používat technologie, které slouží jejich potřebám a hodnotám. Spory o to, kdo vlastní a hostuje naše data, se vyostřily poté, co vyšlo najevo, že americké firmy sehrály roli v regionálních konfliktech.

Objevují se ohniska debat o tom, jak digitální suverenity dosáhnout, zejména u organizací pro lidská práva, které dokumentují válečné zločiny … Roste povědomí o tom, že závislost na poskytovatelích se sídlem v USA, na cloudovém úložišti, dokonce i na hostingové infrastruktuře je riziko, zvlášť poté, co se tyto služby obrátily jako zbraň proti digitální existenci některých organizací v regionu, kterým platformy jako Meta a YouTube zrušily účty nebo odstranily obsah, protože neodpovídal zahraniční politice Spojených států… takže to otevírá velkou otázku, jak se dívat na digitální nezávislost, jakou míru nezávislosti může občanská společnost v regionu dosáhnout, a to i vzhledem k tomu, co je k dispozici.

Objevují se ohniska debat o tom, jak digitální suverenity dosáhnout, zejména u organizací pro lidská práva, které dokumentují válečné zločiny … Roste povědomí o tom, že závislost na poskytovatelích se sídlem v USA, na cloudovém úložišti, dokonce i na hostingové infrastruktuře je riziko, zvlášť poté, co se tyto služby obrátily jako zbraň proti digitální existenci některých organizací v regionu, kterým platformy jako Meta a YouTube zrušily účty nebo odstranily obsah, protože neodpovídal zahraniční politice Spojených států… takže to otevírá velkou otázku, jak se dívat na digitální nezávislost, jakou míru nezávislosti může občanská společnost v regionu dosáhnout, a to i vzhledem k tomu, co je k dispozici.

Almasriová upozorňuje také na roli výzkumníků v regionu:

Je mnohem víc výzkumu politické ekonomie sledovacích technologií, takže se nezkoumá jen to, jak je používají vlády, ale i jejich dodavatelský řetězec, kdo do těchto technologií investuje a jak geopolitické sítě umožnily jejich šíření do rukou vlád. Právě tady jsou důležité studie, které zkoumají politickou ekonomii umělé inteligence a armády a snaží se pochopit, jak tahle oblast zbraní, armády a umělé inteligence vyrůstala společně jako součást globálního kapitalistického systému, místo aby se na tyto technologie dívaly odděleně. Dívat se na šíření těchto technologií z geopolitického hlediska, dívat se na širší ekosystém, místo abychom se zaměřovali na jeho detaily. Myslím, že to je velký posun v tom, jak se díváme na digitální práva a jak se digitální práva sblížila s geopolitickou scénou a začlenila se do ní.

Je mnohem víc výzkumu politické ekonomie sledovacích technologií, takže se nezkoumá jen to, jak je používají vlády, ale i jejich dodavatelský řetězec, kdo do těchto technologií investuje a jak geopolitické sítě umožnily jejich šíření do rukou vlád.

Právě tady jsou důležité studie, které zkoumají politickou ekonomii umělé inteligence a armády a snaží se pochopit, jak tahle oblast zbraní, armády a umělé inteligence vyrůstala společně jako součást globálního kapitalistického systému, místo aby se na tyto technologie dívaly odděleně. Dívat se na šíření těchto technologií z geopolitického hlediska, dívat se na širší ekosystém, místo abychom se zaměřovali na jeho detaily. Myslím, že to je velký posun v tom, jak se díváme na digitální práva a jak se digitální práva sblížila s geopolitickou scénou a začlenila se do ní.

S tím, jak se celosvětová komunita kolem digitálních práv dál rozrůstá, je zřejmé, že otázky v jejím jádru už se netýkají jen přístupu nebo svobody projevu, ale moci — kdo ji drží, jak se uplatňuje a na koho se její ochrana nevztahuje. Co začalo jako boj za otevřený internet, se změnilo v širší snahu internet znovu promyslet — snahu, která zápasí s otázkami infrastruktury, vlastnictví a globálních nerovností, jež jsou zakořeněné v obojím.

A přesto, navzdory rozsahu těchto výzev, spočívá síla hnutí v solidaritě, ekosystémech a sítích, které budovalo víc než deset let. Od prvních dnů blogerských a technických komunit až po stále vlivnější komunitu kolem digitálních práv se obhájci v regionu postavili diktátorům, přestáli válku i represe a jsou dál odhodlaní jít kupředu.