Když rádio najde nový digitální hlas: romština a romská kultura na internetu v Kosovu

Ochrana jazyka a digitální začlenění mohou jít ruku v ruce

Původně publikováno na Global Voices

Radio Romano Avazo. Kompozice v Canva Pro.

Tento článek připravil Durmish Aslano z Radia Romano Avazo v rámci grantového programu Digital Spark, který je součástí projektu Regional Support Mechanism EECA. Projekt realizují Metamorphosis Foundation a TechSoup ve spolupráci s organizací CIVICUS v rámci iniciativy Digital Democracy Initiative (DDI), která pokrývá globální Jih. Global Voices ho zveřejňují na základě dohody o sdílení obsahu.

Radio Romano Avazo bylo léta jedním z mála míst, kde v Kosovu soustavně zněla romština a romská kultura. Komunitní stanice vysílá z Prizrenu a nabízí obsah romským posluchačům, kteří mají k médiím ve svém mateřském jazyce často jen omezený přístup.

S tím, jak se sledování médií stále víc přesouvá na internet, se ale nedala přehlížet jedna otázka: co se stane s obsahem v romštině, když rozhlasové vysílání skončí?

Projektem „Romani Voice Digital: podcastová platforma pro občanské začlenění“ udělalo Radio Romano Avazo důležitý krok k odpovědi. Svůj stávající kulturní obsah proměnilo v podcasty a vytvořilo tak digitální přítomnost romsky mluveného zvuku na Spotify, Apple Podcasts, YouTube a na svém webu.

Projekt byl víc než jen technologické vylepšení. Byl to pokus zaplnit prostor, který romské komunitě v Kosovu chyběl: vlastní digitální prostor, kde romština, romská kultura, příběhy a hlasy mohou dál žít a kde jsou lidem dostupné kdykoli a kdekoli.

Od živého vysílání ke stálému digitálnímu archivu

Rozhlasový obsah tradičně závisí na konkrétní chvíli. Když posluchači v době vysílání nejsou u přijímače, snadno pořad zmeškají. Tohle omezení se týkalo zejména pořadu „Gjuha dhe Kultura“ (Jazyk a kultura), který obsahuje rozhovory a příběhy, jež si zaslouží zůstat dostupné i po jednom odvysílání. Projekt tento model změnil.

Tři klíčové díly byly vybrány a upraveny do podoby podcastu, takže si je posluchači mohou pustit, kdy chtějí. Pro malé komunitní médium to byl důležitý přechod: od obsahu, který po odvysílání zmizí, k dostupnému digitálnímu archivu romských hlasů a kulturního vědění.

Tři příběhy, tři osobnosti, jeden jazyk

Jádrem projektu byly rozhovory se třemi osobnostmi, z nichž každá přispěla k romskému jazyku, kultuře a veřejnému životu jiným způsobem.

První díl, „Skolatar ani Bibloteka“ (Ze třídy do knihovny), představil Urmu Menekshe, učitelku romštiny v Prizrenu a zakladatelku Romské miniknihovny. Je také autorkou a překladatelkou.

Její příběh propojuje vzdělávání, knihy a ochranu jazyka a ukazuje, že jazyk nežije jen v institucích, ale ve třídách, knihovnách, rodinách a každodenních rozhovorech.

Druhý díl, „Artesta ani Politika“ (Od umění k politice), přiblížil posluchačům Sejnura Veshalla, politika a bývalého náměstka ministra kultury, který je zároveň hercem a básníkem.

Jeho zkušenost dala příležitost prozkoumat vztah mezi kulturou a veřejným životem a probrat výzvy, jimž romská komunita čelí, i to, proč je důležitá silnější podpora romské kultury a jazyka v Kosovu.

Třetí díl, „Kulturatar ani Televizia“ (Od kultury k televizi), představil Dauta Qulangjiua, šéfredaktora romsky vysílající redakce RTK a bývalého tanečníka, folkloristu a herce.

Jeho osobní cesta spojila tradiční kulturu, jeviště, média a televizi a posluchačům nabídla pohled na to, jak se romský kulturní projev vyvíjel a jak může dál nacházet místo v dnešních médiích.

Jednou ze silných stránek podcastů byl jejich lidský rozměr.

Rozhovory se neomezovaly na formální otázky o jazyce, kultuře nebo profesních úspěších. Posluchači mohli poznat i osobnosti za veřejnými rolemi.

Díky tomu nebyly díly obyčejnými interview, ale rozhovory, k nimž si posluchači dokázali najít vztah.

Hosté byli zároveň vyzváni, aby se podělili o své názory a doporučení, jak zlepšit postavení romské komunity, zejména pokud jde o jazyk a kulturu.

Digitální prostor, na který komunita už čekala

Asi nejsilnějším dokladem toho, že projekt má smysl, byla reakce hned po zveřejnění obsahu.

Podcasty se propagovaly pomocí speciálně navržených vizuálních materiálů a sdílely se kanály, které romská komunita už používala. Ohlas byl nečekaně silný.

Romští posluchači nejen z Prizrenu, ale i z dalších obcí se začali ptát, kde si mohou díly podcastu pustit.

Ty otázky byly významné.

Ukázaly, že problém nemusel být v nedostatku zájmu o digitální obsah. Chyběl spíš obsah v romštině, který by stálo za to hledat.

Podcasty jsou také určené pro posluchače za hranicemi Kosova. Protože jsou dostupné na mezinárodních platformách, mohou si příběhy a rozhovory ve vlastním jazyce pustit i romsky mluvící lidé v diaspoře — v Evropě i jinde.

Pro komunitu, jejíž jazyk překračuje hranice, to otevírá příležitost posílit vazby mezi Romy v Kosovu a Romy, kteří žijí jinde.

Měřit dopad víc než čísly

Projekt si stanovil jasné cíle pro růst publika, včetně více než 500 poslechů a více než 200 nových sledujících, a zároveň chtěl na webu Radia Romano Avazo vytvořit udržitelnou podcastovou sekci.

Už první ohlas ukazuje na značný zájem: obsah má zatím v digitálních kanálech desítky tisíc zhlédnutí a poslechů.

Dopad projektu se ale nedá měřit jen analytikou.

Každý další člověk, který objeví podcast v romštině, znamená další příležitost, aby jazyk zazněl. Každý, kdo díl pošle někomu z rodiny nebo příteli, přispívá k jeho šíření. A každému mladému Romovi, který narazí na svůj jazyk a kulturu v moderní digitální podobě, to připomene, že romština patří i do digitálního světa.

Tato zkušenost ukazuje, že digitální proměna nemusí vždycky znamenat drahou infrastrukturu nebo složitá řešení. U komunitních médií může začít tím, že hodnotnému obsahu, který už existuje, dají delší život. Projekt také ukázal, že o digitální obsah v romštině je zájem.

Další výzvou je udržitelnost.

Podcastová sekce na webu Radia Romano Avazo se může stát stálým domovem budoucích dílů, rozhovorů o kultuře a dalších pořadů v romštině. První tři podcasty mohou posloužit jako základ většího digitálního archivu a širší strategie, jak oslovit mladé lidi, ženy, romské komunity na venkově i širší romskou diasporu.

A hlavně projekt ukázal, že ochrana jazyka a digitální začlenění mohou jít ruku v ruce.