Na kandidaturu moc mladí, na protest dost staří: nedokončená demokratická dohoda západní Afriky

Mladí Nigerijci stále čelí strukturálním a finančním překážkám, když chtějí kandidovat a vyhrát volby

Původně publikováno na Global Voices

Část mladých delegátů na Konferenci mládeže o demokracii v západní Africe v senegalském Dakaru, 8.–10. září 2026. Foto Legis360. Použito se svolením.

Tento příspěvek je součástí zářijové série Global Voices „Protest v demokracii“ (Protest in Democracy) z roku 2026. Sérií chceme prozkoumat mnoho podob protestu, taktiky, jimiž státy protesty zpochybňují a potlačují, i složitý vztah mezi protestem a demokracií. Tuto práci můžete podpořit darem zde.

V roce 2018 vyhráli mladí Nigerijci boj, jehož organizace trvala roky. Kampaň Not Too Young To Run („Nejsme příliš mladí na kandidaturu“) pomohla prosadit ústavní dodatek, který snížil věkové hranice pro několik volených funkcí. O osm let později jim právní vítězství politiku o moc neusnadnilo. Stranické nominační formuláře a formuláře projevení zájmu mohou stát až 100 milionů nair (75 000 USD). Letos jeden nigerijský stát stanovil nominační poplatek pro funkci předsedy místní samosprávy na 30 milionů nair (22 000 USD), což je údajně víc, než kolik tato funkce oficiálně vynese za celé čtyřleté období.

Na zákonném stropu jsou dnes výdaje na volební kampaně v Nigérii nejvyšší v historii. V únoru 2026 podepsal prezident Bola Tinubu volební zákon z roku 2026, který zdvojnásobil limit výdajů na prezidentskou kampaň z 5 na 10 miliard nair (asi 7,5 milionu USD) a limit pro kampaň na guvernéra zvýšil z 1 na 3 miliardy nair (2,2 milionu USD). Pro mladého kandidáta to nejsou malá čísla.

Propast mezi tím, že smíte kandidovat, a tím, že si kandidaturu můžete dovolit, visela od 8. do 10. září nad konferenčním sálem v Dakaru. Konferenci mládeže o demokracii v západní Africe svolala Komise Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) a organizace Legis360 a sešli se na ní delegáti z 12 zemí, aby jednali o překážkách politické účasti mladých lidí v regionu.

Nelson Asusiya, mladý poslanec z Ghany, popsal generaci, které se říká, ať počká, až na ni přijde řada, a kterou politické strany a občanská hnutí přitom používají jako plakátové tváře — skutečnou moc ale dostává jen zřídka.

Lidé, po nichž se chce, aby čekali, jsou přitom většina. Podle závěrečného komuniké konference tvoří mladí lidé asi 70 procent obyvatel regionu.

Nelson Asusiya, mladý delegát z Ghany, vystupuje na Konferenci mládeže o demokracii v západní Africe v senegalském Dakaru, 8.–10. září 2026. Foto Legis360. Použito se svolením.

Překážky účasti mladých v západoafrické politice

V celé západní Africe mladí lidé navzdory své demografické váze v rozhodovacích orgánech většinou chybějí. Politické strany zůstávají důležitými strážci brány: rozhodují, kdo dostane nominaci, jak se vybírají kandidáti a v mnoha případech i to, čí sítě kontaktů a prostředky kandidáta volbami pronesou.

Kampaň Not Too Young To Run v Nigérii ukázala, čeho může organizovaný tlak dosáhnout. Odhalila ale také, že změnit pravidla není totéž jako změnit to, kdo si může dovolit jich využít.

Cynthia Mbamalu, programová ředitelka organizace Yiaga Africa, která kampaň vedla, na konferenci řekla, že dodatek sice snížil právní bariéru, ale politický prostor zůstal otevřenější na papíře než ve skutečnosti a mladí uchazeči dál čelí strukturálním a finančním překážkám v kandidatuře i ve vítězství.

Nigerijský představitel občanské společnosti Ezenwa Nwagwu výsledek označil za rozpor: mladí lidé jsou dost staří, aby volili a protestovali, ale často slyší, že než mohou zastávat politickou funkci, potřebují zkušenosti. Odmítl také představu, že mladí Afričané jsou netrpěliví a od demokracie se vzdalují. Demokracie se podle něj neměří svými „dividendami“ v podobě silnic, nemocnic a pracovních míst, ale svobodou zpochybňovat moc.

Protesty v západní Africe

Protest je v západní Africe odedávna jedním ze způsobů, jak občané zpochybňují politickou moc. V roce 2012 senegalské hnutí Y’en a Marre („Máme toho dost“) mobilizovalo mladé lidi proti špatnému vládnutí a proti snaze prezidenta Abdoulaye Wadea o třetí funkční období. V Burkině Faso hnutí Le Balai Citoyen („Občanské koště“) získalo mladé obyvatele měst pro odpor proti pokusu Blaisa Compaorého změnit omezení počtu prezidentských období. Tato hnutí ukázala, jak pouliční politika dokáže z ústavních otázek udělat věci, které lidé vidí a cítí v každodenním životě.

Protest se ale také setkával s represemi a přispíval k nedůvěře ve formální instituce, jak ukázaly protesty #EndSARS v Nigérii.

Podle studie sociálních hnutí v Africe z roku 2025 proběhlo jen v roce 2020 v západní Africe odhadem 577 protestů. Taková četnost mobilizace ukazuje na region, kde občané, zejména mladí, opakovaně žádají větší slovo v tom, jak jsou spravováni.

Pod tlakem jsou však i samotné politické instituce regionu. Dne 29. ledna 2025 Burkina Faso, Mali a Niger formálně vystoupily z ECOWAS, regionálního seskupení, které konferenci v Dakaru svolalo. Tyto tři země, všechny pod vojenskou vládou, vytvořily Alianci sahelských států (AES) a v roce 2024 založily konfederaci, čímž prohloubily politický rozkol, který přetvořil regionální uspořádání západní Afriky.

Ředitel pro politické záležitosti Dr. Babatunde Afolabi vystupuje na závěr Konference mládeže o demokracii v západní Africe v senegalském Dakaru, 8.–10. září 2026. Foto Legis360. Použito se svolením.

Pro mladé Západoafričany vystoupení znamená, že miliony mladých lidí v Burkině Faso, Mali a Nigeru dnes žijí mimo regionální seskupení, které konferenci v Dakaru svolalo. Mnohé z otázek, o nichž se tam jednalo — politická účast, demokratické vládnutí a začlenění mládeže —, se jich přesto dál týkají.

Babatunde Afolabi, ředitel pro politické záležitosti Komise ECOWAS, v Dakaru řekl Global Voices, že jednání se sahelskými státy postupují opatrně. Řekl:

Jedním z měřítek pokroku je schopnost stran spolu jednat. Na tuhle cestu jsme už vykročili. Je to ještě na začátku.

Jedním z měřítek pokroku je schopnost stran spolu jednat. Na tuhle cestu jsme už vykročili. Je to ještě na začátku.

Podle něj červencový summit ve Freetownu v Sierře Leone vyzval k rozšíření rozhovorů na otázky míru a bezpečnosti, protože „jsme pořád tentýž lid. I když země AES odešly, máme hodně společného“.

Nejkonkrétnější měřítko, které nabídl, je ale rok daleko.

„Za rok,“ řekl Afolabi, by chtěl vidět Síť mladých pozorovatelů západní Afriky (WAYON), hlavní výsledek konference, založenou, fungující a v partnerství s ECOWAS. „To by bylo dobré měřítko pokroku,“ řekl.

Nigerijští aktivisté v roce 2018 dokázali, že mladí lidé mohou přepsat pravidla. Těžší zkouškou, v Dakaru i daleko za ním, je, zda někdo přepíše cenu.

Zatím může vstup dovnitř stát až 100 milionů nair (75 000 USD).