Palestina už žije v autoritářství velkých technologických firem, které se prodává zbytku světa

Nové technologie se staly ústřední součástí systémů nátlaku a kontroly.

Původně publikováno na Global Voices.

Letecký pohled na zkázu v Rafáhu v pásmu Gazy, 21. ledna 2025. Foto: Ashraf Amra na Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0 IGO).

Autor: Jalal Abukhater

Tento text je součástí říjnové série Global Voices pro rok 2026 nazvané „Velké technologie a autoritářství”. V ní zkoumáme, jak Big Tech napomáhá autoritářským vládám i praktikám, kde naopak klade překážky a jak se tyto volby promítají do zemí globálního jihu. Pokrytí seriálu můžete podpořit darem zde.

Pro Palestince není vztah mezi technologiemi a autoritářstvím předpovědí ani sci-fi, ale každodenní zkušeností. Izraelský osadnicko-koloniální režim dlouho spojuje vojenskou sílu s právními, ekonomickými a technologickými mechanismy, jimiž ovládá život Palestinců.

Dohled, sběr dat, rozpoznávání obličejů, výpadky telekomunikací, digitální cenzura a algoritmické systémy jsou dnes součástí téhle architektury kontroly. Genocidní válka v Gaze obnažila důsledky s ničivou jasností: technologie, které měly jen shromažďovat, zpracovávat a třídit informace, byly vtaženy do systémů, které Palestince sledují, vybírají jako cíle a zabíjejí.

Palestina je ale také varování o tom, co přijde dál. Technologie vyvinuté, odzkoušené a vybroušené pod okupací tam nezůstanou. Mění se v produkty, know-how a obchodní modely, které obíhají světem. Vzniká politická ekonomika, v níž se armáda, zpravodajské instituce, technologické firmy, investoři i vlády scházejí okolo těžby a zpracování dat jako nástroje moci.

Je to jeden z ústředních argumentů publikace Digital Domination, kterou vydal program Maryam Abu Daqqa Fellowship při The Arab Center for the Advancement of Social Media. Sestává z pěti studií o umělé inteligenci, dohledu, těžbě dat a moci korporací v Palestině i mimo ni. Jméno nese po Maryam Abu Daqqě, palestinské novinářce, kterou Izrael v srpnu 2025 zavraždil v Gaze, když dokumentovala život v obklíčení. Napříč různými případy vede výzkum ke stejnému zjištění: nové technologie se staly ústřední součástí systémů nátlaku a kontroly. Stávají se jejich infrastrukturou.

Těsná pouta

Izraelský dohledový průmysl to ukazuje bez obalu. Funguje díky těsným vazbám mezi vojenskými a zpravodajskými institucemi, soukromými firmami, rizikovým kapitálem a mezinárodními trhy. Nástroje testované na Palestincích se vylaďují, přebalují jako komerční produkty a vyvážejí do světa jako „bezpečnostní řešení”. Není to náhodný průvodní jev vzkvétajícího technologického sektoru. Je to politický a ekonomický systém, v němž bezpečnostní technologie nabývají hodnoty právě proto, že dokážou sledovat, klasifikovat a ovládat obyvatelstvo.

Násilí, které tyhle systémy umožňují, je čím dál doslovnější. Vyšetřování izraelských systémů cílení s podporou umělé inteligence — Lavender, The Gospel a Where’s Daddy — doložila, jak jsou algoritmy strojového učení a data z plošného sledování zapojovány do výběru a zasahování palestinských cílů v Gaze.

Nový film NAZA produkovaný listem The Guardian a postavený na svědectví 24 izraelských vojenských a zpravodajských důstojníků popisuje tajné systémy, jimiž se v noci vybírají lidé, které je třeba bombardovat v jejich domech — s vědomím, že spolu s nimi zahynou i jejich rodiny. Na vojenské konferenci v Londýně na konci června představil manažer izraelského zbrojaře Elbit Systems slajd, který připisoval jeho digitálnímu velícímu systému 850 000 „real-time intel targets” po Gaze a Libanonu mezi říjnem 2023 a koncem roku 2025. Firma pak toto číslo přerámcovala na „souhrnnou aktivitu systému” — vysvětlení, které se slajdem špatně snáší.

Podstatné není, že algoritmus nahradil lidské násilí. Je to to, že tyto systémy zvětšují měřítko, zrychlují tempo a vkládají mezi rozhodnutí a jeho oběť byrokratický odstup, přičemž rozhodnutí o životě a smrti balí do zdání technické objektivity. V červnu Amnesty International a víc než sto dalších signatářů varovalo, že systémy jako Lavender, Gospel a Where’s Daddy rozpouštějí lidskou odpovědnost a mezinárodní zločiny překrývají fasádou algoritmické neutrality.

Digitální mazání

Stejná architektura jde dál než jen ke zbraním. V 7amleh jsme doložili, jak platformy potlačují palestinský hlas, jak státem napojení aktéři využívají komerční platformy k ovlivňování informačního prostředí a jak Meta vydělává na obsahu a účtech napojených na nelegální rozšiřování osad a násilnou rétoriku vůči Palestincům.

Dvě studie v Digital Domination to ukazují ze dvou stran. Jedna sleduje, jak izraelská vláda využívá reklamu Googlu k tomu, aby před lidi hledající informace postavila své vlastní narativy. Druhá se zabývá algoritmickým dohledem nad hlasem a popisuje, jak se sama palestinská řeč proměňuje v data pro systémy kontroly.

Právě zde se digitální mazání stává neoddělitelným od fyzického násilí. Zkáza Gazy ohrožuje i doklady a paměť, jimiž by Palestinci mohli ustavit, co se jim stalo. Platformy mažou nebo omezují dokumentaci izraelského násilí, zatímco fyzické archivy, kulturní záznamy, hřbitovy a důkazy pod sutinami Gazy jsou ničeny nebo ohrožovány.

Agentura OSN pro palestinské uprchlíky UNRWA vedla deset měsíců tajnou operaci, jíž se podařilo z Gazy a východního Jeruzaléma vyvézt miliony dokumentů; obavy směřovaly k tomu, že by se originály i digitální kopie mohly ocitnout v cizích rukou nebo být zničeny. Letos v září zvláštní zpravodajka OSN pro okupované palestinské území Francesca Albanese varovala, že izraelské vyklízení sutin Gazy může zničit důkazy zločinů proti lidskosti; označila za nepřijatelné, aby obnova Gazy byla podmíněna vymazáním její minulosti a důkazů potřebných pro spravedlnost pro oběti.

Problém proto zdaleka přesahuje otázku, jestli konkrétní příspěvek zůstane na síti. Jde o to, kdo si zachová moc dokumentovat realitu, uchovávat dějiny a získávat důkazy poté, co násilí proběhlo. Pro širší proces jsme navrhli pojem platformicida: ničení a popírání digitálních prostorů, v nichž Palestinci komunikují, organizují se, dokumentují a uchovávají společnou paměť.

Epistemická moc

Teď týž problém vstupuje do systémů, přes které si lidé stále častěji vyhledávají poznání.

Velké jazykové modely a AI agenti se stávají prostředníky mezi lidmi a informacemi, ale zároveň jsou nápadně zranitelní vůči manipulaci. Bezpečnostní výzkumníci Microsoftu zdokumentovali tzv. „AI recommendation poisoning”, při kterém firmy vkládají skryté instrukce, jež v paměti AI asistentů zasévají trvalé zkreslení. Odhalili to u 31 firem ve 14 odvětvích.

Výzkumníci Salesforce zjistili, že webové vyhledávací agenty, kterým se předloží autoritativně vypadající nepravdivý obsah, ho reprodukují jako fakt: v kontrolovaných testech vrátily zhruba 80 procent dotazů útočníkovu preferovanou odpověď a v realističtějších podmínkách, kdy byly otrávené dokumenty rozptýlené mezi víc než 100 000 čistými, se tak stalo bezmála u každé čtvrté.

Pro Palestinu to není hypotéza. Server Drop Site News informoval, že Izrael zadal firmě Brada Parscala Clock Tower X zakázku za 46,5 milionu dolarů; jejím cílem bylo vybudovat sítě webů a blogových příspěvků, které mají ovlivnit, co chatboti uživatelům o Gaze říkají — obsah psaný pro stroje, ne pro čtenáře. Novináři pak hlavní chatboty testovali, aby zjistili, jak daleko kampaň dosáhla.

Společnost, která už prošla cenzurou, propagandou, těžbou dat a ničením důkazů, teď vstupuje do informačního prostředí, v němž se lidé stále víc spoléhají na AI systémy, aby jim řekly, co je pravda, co se stalo a na čem záleží — a kde strana zodpovědná za násilí platí za to, aby tyto odpovědi tvarovala.

Nebezpečí tu nejsou jen nepřesné informace. Je to koncentrace epistemické moci v systémech, jejichž tréninková data, mechanismy vyhledávání a rozhodovací postupy zůstávají z velké části neprůhledné. Manipulace informacemi se posouvá od potlačení palestinského příspěvku k tvarování toho, co si AI systém vybaví, co si pamatuje a co nabídne jako poznání.

Varování, které stojí za to vzít vážně

Mezitím se technologie a firmy, které tyto systémy umožňují, usazují ve veřejném životě jinde. Ve Spojeném království vedla smlouva Palantiru s National Health Service za 330 milionů liber k tomu, že parlamentní výbor označil rostoucí roli firmy ve veřejném sektoru za „nepřijatelné místo zranitelnosti”; vláda smlouvu teď přezkoumává pod tlakem, aby v roce 2027 využila výpovědní klauzule. Ve Spojených státech Amnesty International doložila, jak technologie Palantiru a Babel Street slouží k monitorování a cílení migrantů i lidí vystupujících za palestinská práva.

Tento vývoj je třeba chápat jako součást širší proměny toho, jak je uspořádána moc. Palestina ukazuje, co se stane, když se data, dohledová infrastruktura, umělá inteligence a korporátní moc spojí v systémech nadvlády. Zároveň ukazuje, jak rychle technologie vytvořené v jednom kontextu cestují do jiného — zbaveny politických podmínek, za nichž vznikly, a přebalené jako inovace, efektivita, bezpečnost nebo digitální transformace.

Autoritářství digitálního věku nepotřebuje, aby si každý stát postavil vlastní dohledový aparát. Může si ho koupit. Nepotřebuje, aby vlády ovládaly každý zdroj informací. Může infrastrukturu, přes kterou se informace filtrují, řadí a doručují, outsourcovat. Nepotřebuje, aby násilí zmizelo z očí veřejnosti. Může ho jen učinit škálovatelnějším, automatizovanějším a hůř přičítatelným.

Palestinci s těmi důsledky už žijí. Zbytek světa by měl to varování vzít vážně, dřív než tyhle systémy prorostou jeho vlastními institucemi tak hluboko, že už s nimi nic nenadělá.