El Niño urychluje klimatickou krizi a zkouší potravinovou bezpečnost Latinské Ameriky

Jak tento klimatický jev sílí, stojí Latinská Amerika před rostoucí výzvou v zajištění potravin

Původně publikováno na Global Voices

Ilustrace: Connectas. Použito se svolením.

Tento článek od Fabioly Chambi poprvé vyšel ve španělštině v CONNECTAS 2. září 2026. Upravenou verzi Global Voices přetiskují na základě dohody o sdílení obsahu.

„Jsme smutní, úplně zoufalí. Přišli jsme o lamy, alpaky, ovce — ještě jsme je ani nestihli všechny spočítat […] Z toho žijeme. Z toho posíláme děti do školy a prodáváme své výrobky ve městě.“ Poslední vydatné sněžení, na které si René Luna vzpomínal, ho zaskočilo skoro před pětadvaceti lety, ale nic takového jako teď nezažil. Krajinu přikryla sněhová pokrývka a v jeho obci ve střední Bolívii, která byla mezitím vyhlášena oblastí katastrofy, zůstaly pod sněhem stovky zvířat.

Podle odborníků je to důsledek jevu, který věda nazývá El Niño – jižní oscilace (ENSO). V Latinské Americe přináší extrémní teploty nebo nedostatek srážek v období dešťů. To pak vede k neúrodě ve venkovských komunitách, kde zemědělci bezmocně přihlížejí, jak přicházejí vniveč měsíce, nebo dokonce roky práce.

Obživa latinskoamerických rodin stojí na tvrdé práci na polích, na distribuci a na dostupnosti potravin. Tenhle řetězec je bohužel čím dál zranitelnější, protože ho narušují události spojené s klimatem a v některých částech regionu zhoršují podmínky.

V letošním vydání zprávy „Stav potravinové bezpečnosti a výživy ve světě“ pět mezinárodních organizací uvedlo, že „25,8 procenta světové populace (asi 2,1 miliardy lidí) zažilo v roce 2025 středně závažnou nebo závažnou potravinovou nejistotu, což znamená, že [byli] občas nuceni volit méně kvalitní jídlo nebo ho jíst méně“. Paradoxně data už třetí rok po sobě ukázala pokles hladu. Zlepšení je tedy možné, zůstává ale křehké a nerovnoměrné.

Lena Savelliová, regionální ředitelka Světového potravinového programu (WFP), vysvětluje, že pro pochopení vztahu tohoto jevu k potravinové bezpečnosti je třeba brát v úvahu tři věci: zaprvé podmínky na polích, zadruhé ceny a dostupnost na trhu a zatřetí kupní sílu rodin a jejich stravu.

„V příštích měsících nejspíš uvidíme,“ předpovídá, „že sucha nebo extrémní srážky […] sníží výnosy klíčových plodin, jako je kukuřice, fazole, rýže, a dokonce i kakao a káva. Jejich nabídka se zmenší a ceny na trzích a v obchodech porostou […] Znamená to tedy dražší a méně pestré jídlo, hlavně pro ty, kdo už teď mají nízké příjmy. Rodiny mohou zjistit, že základní potravinový koš jejich domácnosti zdražil a že nakupovat je čím dál těžší.“

Latinská Amerika a Karibik ale podle Savelliové čelí paradoxu: „Je to vývozní region, a přitom má nejvyšší náklady na zdravou stravu na světě: skoro pět dolarů — přesně 4,91 USD — na osobu a den. A lidé v tomto regionu nemají příjmy, které by stačily na to, aby uživili rodinu; miliony si nemohou dovolit dobře jíst. Proto nás tíží dvojí břemeno: hlad, ale zároveň i obezita, která dopadá na ekonomiku.“

Podle monitoringu WFP už několik zemí vyhlásilo mimořádný stav a očekává se, že El Niño ve druhé polovině roku zesílí. Podle Jhenifer Mojicové, odbornice na zemědělství a bývalé kolumbijské velvyslankyně při Organizaci OSN pro výživu a zemědělství (FAO), „je drobné rodinné zemědělství, včetně hospodaření domorodých národů a místních komunit, páteří zásobování potravinami, ale málokdo si uvědomuje, jak moc jsme na něm závislí“. Podle ní závisí 80 procent potravinové bezpečnosti latinskoamerických zemí právě na takových drobných producentech.

„Jednotlivý producent to sám těžko zvládne a uvidíme obrovské množství ztrát, jako už je vidíme teď,“ dodává Mojicová. „Třeba lesní požáry tady v Tolimě, převážně zemědělském kraji, kde se pěstuje káva, kakao, ovoce a zelenina. Pro zemědělskou rodinu není úroda jen úroda — její ztráta znamená ztrátu rodinného majetku.“

El Niño bije na poplach

Jev má tři fáze. El Niño nastává, když se povrchové vody v rovníkovém Pacifiku neobvykle oteplí; děje se to v průměru jednou za dva až sedm let a obvykle to trvá devět až dvanáct měsíců. La Niña nastává, když jsou tyto vody chladnější než obvykle. Třetí fáze je přechod mezi oběma, s průměrnými teplotami — tedy teplotami v obvyklém rozmezí —, a trvá jeden až šest měsíců.

Podle Christiana Domíngueze, výzkumníka Ústavu atmosférických věd a klimatické změny Mexické národní autonomní univerzity (UNAM), tento jev existoval vždycky, protože patří k přirozené proměnlivosti klimatu. Postupem času se ale jeho projevy stále výrazněji mění.

Podle Světové meteorologické organizace (WMO) budou klimaticky nejohroženější oblastí Středoamerický suchý koridor (pás táhnoucí se přes Kostariku, Nikaraguu, Honduras, Salvador a Guatemalu), Karibik a sever Jižní Ameriky, které zasáhnou hlavně sucha, nedostatek vody a vlny veder.

Tichomořské pobřeží Ekvádoru a Peru mezitím mohou postihnout extrémní srážky a povodně a jihovýchod Jižní Ameriky čekají nadprůměrné srážky a silné bouře.

Těžká budoucnost

Mnoho vlád jedná při zvládání mimořádných situací rychle, k účinné prevenci je ale ještě daleko. Savelliová prosazuje, aby se řešily strukturální příčiny: „Nejde jen o to vyrábět víc. Musíme se postavit přetrvávající nerovnosti, slabé sociální mobilitě a špatné stravě. Několik zemí regionu stále zápasí s vysokou mírou podvýživy dětí a musíme posílit místní potravinové systémy, aby se produkce skutečně dostala na trh.“

Povzbudivé příklady se objevily ve Středoamerickém suchém koridoru, kde varovné systémy zemědělcům říkají, kdy sít, a doplňují to praktické preventivní rady. Další možností je klimatické pojištění, které chrání lidi, firmy i vlády před ekonomickými ztrátami způsobenými extrémním počasím.

Rizika sahají i k dostupnosti základních služeb, ke zdraví (s tím, jak se šíří komáři), k infrastruktuře, dopravě a pracovním místům. Podle zprávy Mezinárodní organizace práce (ILO) „El Niño 2026–2027 a svět práce v Latinské Americe a Karibiku“ patří k nejohroženějším pracovníci v neformální ekonomice, na venkově a ti, kdo pracují venku. Jak zpráva uvádí, „El Niño 2026–2027 je především zkouškou institucionální odolnosti Latinské Ameriky ve chvíli, kdy se vnější otřesy dál hromadí“.

El Niño regresó en junio y sus efectos ya son visibles desde el espacio. Nuevos mapas muestran concentraciones de clorofila mucho más bajas que en otros años en el Pacífico ecuatorial, una señal de cambios en el fitoplancton que sustenta la red trófica marina. https://t.co/vJlP0v0XYQ — NASA en español (@NASA_es) August 25, 2026

El Niño regresó en junio y sus efectos ya son visibles desde el espacio.

Nuevos mapas muestran concentraciones de clorofila mucho más bajas que en otros años en el Pacífico ecuatorial, una señal de cambios en el fitoplancton que sustenta la red trófica marina. https://t.co/vJlP0v0XYQ

— NASA en español (@NASA_es) 25. srpna 2026

El Niño se vrátil v červnu a jeho účinky už jsou vidět z vesmíru. Nové mapy ukazují v rovníkovém Pacifiku mnohem nižší koncentrace chlorofylu než v jiných letech, což je známka změn ve fytoplanktonu, na němž stojí mořský potravní řetězec.

El Niño se vrátil v červnu a jeho účinky už jsou vidět z vesmíru. Nové mapy ukazují v rovníkovém Pacifiku mnohem nižší koncentrace chlorofylu než v jiných letech, což je známka změn ve fytoplanktonu, na němž stojí mořský potravní řetězec.

Jak dodává Domínguez: „Musíme také počítat s tím, že změna klimatu zesiluje jevy, které jsme znali už dřív: sucha, přívalové deště, vlny veder, dokonce i vlny chladu. Existovaly dávno předtím, ale tím, že jsme změnili své prostředí a atmosféru, teď neseme následky. Jak s tím tedy žít? Musíme se naučit přizpůsobit se a reagovat pomocí systémů včasného varování.“